tom, že SCIO nepálí jen studenty si můžete počíst v příspěvku docentky Ludmily Veselovské a kolektivu z Katedry anglistiky a amerikanistiky, jehož část vám nyní přinášíme.

Letošní rok se řada kateder na FF UPOL rozhodla přijímat studenty na základě výsledků tzv. Národní srovnávací zkoušky pořádané společností SCIO (což je soukromá společnost s ručením omezeným, nikoliv státní instituce, jak by mohl laik na základě názvu mylně předpokládat!). Protože jde o významnou změnu oproti zvyklostem a o záležitost, která má finančně vyčíslitelné důsledky, chceme se v tomto článku zamyslet nad důvody, které k tomu vedou. Materiál rozesílaný proděkankou pro studijní záležitosti FF UPOL zmiňuje, že SCIO je schopno zabezpečit služby, které FF UPOL zabezpečit nemůže. Uvádí v následujícím pořadí konkrétně tyto:

1. SCIO má možnost „vyjet za uchazeči“ (zkoušky se konají na různých místech v ČR).
Tento důvod má svou váhu, ačkoliv není pravda, že by se Národní srovnávací zkoušky konaly každý den a v každé české vísce, takže nějakému plánování a cestování se uchazeč asi stejně nevyhne. Schopnost SCIO poskytnout tuto výhodu není navíc z kapacitních důvodů neomezená (viz. http://www.scio.cz/media/index.asp.).
Na druhé straně, přijímací řízení je také příležitostí k tomu, aby se budoucí studenti seznámili s místem potenciálního studia, a dojmy z návštěvy mohou být jedním z faktorů, které budou rozhodovat o tom, kterou univerzitu si vyberou, budou-li mít volbu. Věříme, že Olomouc je krásné město a fakulta (pokud není zrovna ve stadiu přestavby, což doufáme nebude věčně) má patřičnou atmosféru. Soudíme, že návštěva Olomouce by kandidáty neodradila, spíše naopak. Dni otevřených dveří věnuje fakulta velkou pozornost, proč se tedy zbavovat podobné příležitosti?

2. SCIO umožní uchazečům absolvovat tři pokusy o test a bude započítávat nejlepší výsledek.
Tento důvod je sporný, ačkoliv řada uchazečů ho jistě vítá. Každý, kdo zadává testy, ví, že psát test stejného typu třikrát po sobě je značná výhoda. Při zkoušce se opakování testu považuje za neúspěch. Při třech pokusech je navíc nesmírně důležitá srovnatelnost testů, protože jsou-li podobné, je to chyba, a nejsou-li, je to chyba také. Chybám lze sice čelit statistickými metodami, ne však neomezeně.
Navíc, univerzita finančně uhradí uchazečům jen jeden termín. Za každý další test si uchazeč připlácí 365 Kč z vlastní kapsy. Za dva pokusy je to 730 Kč (a některé katedry mají navíc předepsané testy dva) a taková částka již může znevýhodňovat sociálně slabé uchazeče. Zato je přímým zdrojem zisku pro společnost SCIO, protože každých 700 uchazečů, kteří se rozhodnou udělat pro svou budoucnost maximum a oba dodatečné termíny využijí, představuje přes půl milionu Kč již relativně snadného příjmu. Tím, že univerzity opakování testu akceptují, určitě nezvyšují kvalitu (srovnatelnost, spravedlivost) svého přijímacího řízení, ale pouze zisk SCIO, a to velmi podstatně.

3. Třetím důvodem je to, že testy SCIO jsou lepší, neboť katedry mají „nedostatečnou techniku tvorby testů a metodiku jejich vyhodnocování“.
Tento důvod je pro zaměstnance univerzity v podstatě urážlivý a akceptovat bychom ho tak snadno neměli. Katedry přijímací řízení dělaly v minulosti a mají s tím dost zkušeností, bez ohledu na to, jak je to práce náročná a zabírající čas. Zajišťují také přijímací řízení na magisterské studium a v tom směru jsou, zdá se, plně kvalifikovány. Katedry snad nejlépe vědí, jaké kvality u svých budoucích studentů považují za potřebné, zatímco my nevíme nic o tom, že by SCIO nějaký podobný výzkum u univerzit prováděla. Pokud ano, tak tajně, protože nás se nikdo na nic zeptat nepřišel.

Připusťme však, že testy SCIO mohou být skutečně lepší než to, co jsme schopni udělat my, a že si můžeme namáhavou práci usnadnit jejich použitím. Jak si můžeme kvalitu testů ověřit? Protože se nás to týká, pokusili jsme se o srovnání v našem oboru, tj. u testu v oboru anglický jazyk. Kromě individuálních otázek, které nelze samy o sobě hodnotit, máme k dispozici jen jeden kompletní test z dubna 2006. Jeho jednotlivé části jsou velmi nevyvážené, některé jsou zbytečně rozsáhlé, jiné nepřiměřeně náročné (např. žurnalistický text obsahující newyorský žargon včetně velice vulgárního jinotaje), další naopak zcela triviální. Pokud jsou odpovědi hodnoceny stejným počtem bodů (test přesný způsob hodnocení neuvádí, což je normálně pravidlem), je výpovědní hodnota testu vysoce sporná. Na tomto nedostatku nemůže nic změnit sebelepší metodika počítání bodů, protože body nemají ani zdaleka srovnatelnou hodnotu. Také skladba testu je nepřehledná, a ačkoliv obsahuje technicky náročné části (poslech na přehrávači, který si uchazeč sám přinese), není jasné, co a proč testuje. Např. ze 60 otázek je pouze 7 věnováno "gramatice" a v této části jsou hned tři (!) otázky typu Které z následujících není zvíře? (a) čáp, (b) žralok, (c) tuleň, (d) steh. Opravdu nevíme, který gramatický jev takový typ otázek prověřuje.

Chcete vědět víc? Pokračování zde