odle výsledků Národních srovnávacích zkoušek (NSZ) bude letos své budoucí studenty vybírat 28 fakult českých univerzit a vysokých škol. Vyvstává otázka, proč začíná být takovýto model přijímacích zkoušek tolik oblíbený. Přináší výhody? Komu?

Výhodná nabídka za rozumnou cenu?
Samotná společnost Scio hodnotí srovnávací zkoušky samými pozitivy. Vždyť jde o firmu pohybující se v tržním světě. Veškeré služby kolem zkoušek jsou jakýmsi druhem zboží, za které dostanou zaplaceno. Pozitiva jim není možné upřít, ovšem objevují se i jistá úskalí. Při vyjmenovávání výhod poukazuje Scio na fakt, že se zkoušky pořádají ve třech termínech. Uchazeč se sám rozmyslí, na kolik termínů půjde, zda na jeden, dva, či na všechny tři. Při rozhodování o přijetí na vysokou školu se mu přitom započítává nejlepší výsledek. Tím se snižuje pravděpodobnost toho, že o osudu mladého člověka rozhodne náhoda. Stresující prostředí často snižuje soustředění a schopnost myšlení. Také ne každý den se člověk cítí ve své kůži. A tak se může stát, že takzvaný „den blbec“ zmaří všechny plány a vystaví nepřekonatelnou bariéru pro zvládnutí přijímaček. Právě tuto situaci by měl systém možných tří pokusů, který NSZ nabízejí, eliminovat. Zjednodušeně řečeno, více kol, větší pravděpodobnost přijetí.

V této chvíli se však objevuje první „ale“.Více kol také znamená větší finanční investici. Po zaplacení administrativního poplatku na vysoké škole, dostává každý uchazeč slevový kupon, který použije při přihlašování se na zkoušku u společnosti Scio.

Jeden termín má uchazeč zdarma, další si platí sám

První termín tedy neplatí přímo uchazeč, ale fakulta právě z tohoto administrativního poplatku. Tady problém není. Poplatek je třeba uhradit na všech školách, i na těch, kde Scio testů nevyužívají. Pokud ovšem chce uchazeč na termíny další, musí už sáhnout do peněženky. Cena jedné zkoušky je přitom 365 korun. „Pro drtivou většinu uchazečů neznamená tato částka ekonomickou bariéru,“ tvrdí Bohumil Kartous ze společnosti Scio. Je tomu však skutečně tak? Je systém zaplatíš-li víc, máš větší šanci uspět, správný?

Jiná situace nastává, pokud si potenciální student podává větší počet přihlášek. V tomto případě dostává za každou slevový poukaz, který ho opravňuje zúčastnit se jednoho termínu, aniž by ho platil. Výsledky se navíc započítávají na všech fakultách. Pro zjednodušení: Hlásí-li se uchazeč například na FF UP, FSS MU a na FHS UHK, získává možnost zúčastnit se NSZ třikrát, navíc se mu nejlepší výsledek z těchto tří testů započítává na všech jmenovaných fakultách. Ovšem není ještě důvod jásat. Úplně zadarmo to není. Za testy se v tomto případě nic neplatí, avšak samozřejmě zůstává povinnost uhradit administrativní poplatek na všech třech vysokých školách.

V situaci, kdy uchazeč podává více přihlášek, však tento systém přeci jen jistou výhodu má. Člověk si zkoušky odbude na jednom místě, nemusí jet jednou do Olomouce, podruhé do Brna a potom zase do Hradce. Tady by se dalo mluvit o finanční a časové úspoře. Získání poukazu na termín zdarma však samozřejmě platí jen na těch fakultách, na kterých NSZ vyžadují. Pokud se tedy student hlásí na jednu fakultu, na které je třeba zkoušky vykonat (v celé ČR je to pouze 11 fakult), a na druhou, jež při přijímacím řízení nevyužívá služeb společnosti Scio, má slevový kupon pouze na jeden termín. Pokud chce termíny další, opět si je platí sám. Na každé fakultě také v tomto případě absolvuje různé přijímačky a pokud jsou vysoké školy v jiných městech, zůstává i potřeba dojíždění.

Národní srovnávací testy se nehodí na všechny obory
Zarážející může být fakt, že k úspěšnému zvládnutí testu z obecných studijních předpokladů (OSP), jež je součástí NSZ, a na některých oborech se přijímačky dělají jen z OSP, není potřeba jakákoli odbornější znalost. Při testu se, na základě logického myšlení, vychází pouze z informací v daném textu. Firma Scio tuto skutečnost řadí opět mezi výhody. Argumentuje tím, že takto je možné eliminovat rozdílnou kvalitu anebo i různé zaměření středních škol. Což je jistě pravda. Na druhou stranu jsou obory, na kterých jsou určité vědomosti či schopnosti potřeba. A to NSZ neprověří. Někde zkrátka není tento druh testu ideálním sítem, které by oddělilo zrno od plev.

U Scio testů také neexistuje jasné rozlišení mezi uchazečem, který se o daný obor zajímá a má již vytvořenou jakousi základnu znalostí, od uchazeče, který jen chtěl na vysokou, ale už nevěděl, kam přesně by si přihlášku měl podat. Může se pak stát, že se obory zaplní lidmi, kteří nebudou mít ve skutečnosti o konkrétní studium zájem a nebudou ani disponovat potřebnými znalostmi, které by mělo univerzitní prostředí rozvíjet? „Vždy existovali a existovat budou uchazeči s nevyhraněným zájmem nebo ti, kteří chtějí být přijati „pouze“ na vysokou školu. U některých studijních programů, u nichž se přijímací zkoušky skládají z předmětů tvořících odborný základ studia, dobré výsledky u těchto zkoušek dokládají i zájem uchazeče o takovýto obor a jsou samozřejmě reálnějším předpokladem pro zvládnutí vysokoškolského studia a vyšší šancí úspěšného absolvování vysoké školy,“ tvrdí Zdeňka Pastorová z odboru vysokých škol.

Značnou výhodu znamenají NSZ pro samotné vysoké školy. Společnost Scio testy nejen vytvoří, ale také vyhodnotí a výsledky analyzuje. Fakulta tak nezatěžuje své pracovníky, kteří jsou i tak, bez přijímaček, dost zavaleni množstvím byrokracie.

Ze stejného důvodu neprobíhají ani ústní pohovory, jejichž splnění bylo dříve jedním z kritérií úspěšného zvládnutí přijímacího řízení. Otázkou je, zda tyto pohovory přeci jen neplnily nějakou funkci. Neměly opravdu svůj smysl? Nezůstává po jejich odstranění v přijímacím řízení díra? Firma Scio se také obhajuje tak, že testy připravované fakultou nejsou vždy sestaveny ideálním způsobem. Na druhou stranu je to právě fakulta, která by měla nejlépe vědět, jak se na ní vyučuje a jaké znalosti a dovednosti jsou pro zvládnutí studia nezbytné. Jestli tomu skutečně tak je, to už je jiná otázka. Je třeba myslet i na to, co se děje po zkouškách. Neúspěšní uchazeči se brání a podávají odvolání. Jako důvody selhání uvádějí například i chyby v zadání či organizační problémy. Pokud škola přenechá přijímací zkoušky na společnosti Scio, zbavuje se odpovědnosti s tímto spojené. Jakékoliv výhrady k obsahu a průběhu zkoušky jsou směřovány na Scio.

Jak je na tom UPOL
Výhody tu tedy jsou. Většina fakult na UP však přesto nepovažuje tento typ testů za vhodný při výběru studentů a podle slov rektora Lubomíra Dvořáka ani v budoucnu s širším využitím Scio testů nepočítá. Naopak cestou NSZ se rozhodly vydat některé obory na FF. Proděkanka pro studijní a sociální záležitosti Jaroslava Honová tvrdí: „Přijímací zkoušky založené na testu studijních předpokladů jsou spravedlivější, protože nejsou založeny tolik na náhodě jako tzv. předmětové zkoušky. Mít schopnost pracovat s informacemi, rozumět textu, logicky myslet, vyvozovat závěry apod. – takovou kompetencí by měl být vybaven každý vysokoškolák, ať už studuje cokoliv.“

Co znamená být dobrým vysokoškolákem?

S tím nelze jinak než souhlasit. Výsadou vysokoškoláka totiž není zarecitovat zpaměti celý telefonní seznam. Správný vysokoškolák si dokáže spočítat, kolik je jedna a jedna, ví, jak věci správně uchopit, jak je interpretovat. Je však zkouška typu 90 úkolů za 90 minut ideální? Je rychlý student synonymem kvalitního studenta? V úvodu testu je uchazeč uklidňován tím, že se nemusí znepokojovat, nestihne-li dojít do konce testu, protože se tato situace stane většině lidí. Jaký mají smysl testy, u nichž není předpokládána stoprocentní úspěšnost?

Koupíš, nekoupíš – studuješ, nestuduješ
Může se zdát, že obrovské množství zkušebních testů a přípravných kurzů, které Scio nabízí, může být pro uchazeče velkou výhodou. Jistě, ale…A jsme zase u financí. My, kteří pamatujeme „starou dobu“, si jistě vzpomínáme, jak vypadala příprava dříve. Učebnice byly v našem vlastnictví již od středních škol, něco málo se dokoupilo, některé knížky byly k dispozici v knihovně. Vyžadovalo to možná více iniciativy a shánění, ale penízky se tolik nekutálely. Dnes pokud se uchazeč chce připravit, může sáhnout jen po možnostech, které mu nabízí společnost, jež testy připravuje. Je pravda, že student takto přesně ví, co ho u přijímaček čeká. Ovšem i při klasických zkouškách mnoho škol dalo uchazeči seznam vhodné literatury k nastudování.

Na propagaci svých služeb zajišťujících vhodnou přípravu si přitom Scio dává řádně záležet. „Základem úspěchu u NSZ je systematická a efektivní příprava. Ideálními materiály pro přípravu jsou internetové kurzy a sady testů připravené přímo autory testu Národních srovnávacích zkoušek. Naprostá většina Vašich vrstevníků (Vašich konkurentů u NSZ) si to uvědomuje a doporučenou přípravu k NSZ využívá. Absolvovat NSZ bez přípravy by pro Vás mohl byt velký handicap,“ píše doslova Scio v e-mailech, které rozesílá uchazečům. Dobrý reklamní tah na vystresovaného uchazeče. Bohumil Kartous ze společnosti Scio říká: „Je třeba brát v potaz, že se společnost pohybuje v tržním prostředí.“ Nic proti informačním e-mailům, které umožňují uchazeči vybrat si z nabídky služeb, jež mu mohou při přijetí pomoci. Avšak jedná se skutečně jen o informační maily? Není tam mnohem více přesvědčující funkce než té informativní? „S texty rozesílaných e-mailů Scio nejsme seznámeni, takže nevíme, jak je nabídka přípravných kurzů formulována. Rozhodně by e-maily neměly obsahovat nějaké zavádějící závěry či informace o nižších šancích uchazečů, kteří neabsolvovali přípravné kurzy,“ prohlašuje Pastorová.

Sečteno a podtrženo
Asi neexistuje ideální způsob přijímacího řízení. Na Scio testy se nelze dívat jen skrz prsty, určité výhody mají. Ovšem také není možné vychvalovat je do nebes. A řekněme si to upřímně, při vytváření přijímacích testů a jejich následném nabízení, myslí společnost na jiné věci, než je blaho studentů. Scio testy prostě nejsou ani černé, ani bílé. Jsou šedivé a stupeň šedi je individuální. Někomu vyhovují, jinému ne. Otázkou je: Na jaké straně je těch lidí více?