omo studentus je živočich, který nemá velké nároky na život. Chce dostudovat, občas se někde pobavit, ale hlavně jíst a mít kde bydlet. Jelikož nám jeskyně z civilizovaného života vymizely, musel člověk pro Homo studentus vymyslet, kde bude během těch několika let přebývat. A tak vznikla kolej. Společnost pro to potřebuje nějakou správní jednotku (v našem případě nepopulární byrokracii), a tak má i síť kolejí svůj zastřešující orgán, a to Správu kolejí a menz (dále jen SKM). S byrokracií je potíž.

Pro nestudenta je kolej pouze ekvivalentem k železné nápravě, díky které vlaky brázdí krajinu. Pro Homo studentus jest kolej bydlením. Kolej znamená v pokoji postel, stůl, židli, skříň a dva až tři spolubydlící jako bonus. Ale takový čerstvý nezkažený studentík neví, že má víc možností jak bydlet. Může mít na pokoji internet, bydlet v buňce či běhat do koupelny na chodbu. Nebo se na kolej prostě vykašlat a zajistit si privát.

Hurá do džungle
Pravda, nazývat vysokoškolskou obec džunglí není zrovna přirovnání par excelence a na popularitě rozhodně nepřidá, ale my ji neřídíme, my jsme nuceni se jí prodírat. Tak tedy student Začátečník se nám sice dostal na studia, ale prozatím nemá kde spát. Jeho žádost byla zamítnuta. Pokud nevypomůže hodná tetička z pátého kolene, musí do víru džungle zvané SKM. Nebo má tu možnost zařídit si vše po svém v bytě v soukromí.

Ale toužíme po nich?
Otázkou zůstává, jestli ono bydlení na kolejní způsob stojí za všechnu námahu a trpělivost? Soukromí už si dávno zahodil do propadliště dějin, nevyspal jsi se taky ani nepamatuješ. Spolubydlící chová načerno kočku, druhý pravidelně od šesti tříská šuplíky, smrká, snídá, svítí. Kdosi ti zase vyjedl lednici! Jenže kdo nebydlel na koleji, jako by nestudoval.

Privilegovaní a ti zdaleka
Počet ubytovacích kapacit je neúměrný počtu všech studentů. Jestliže to shrneme a z 18 000 přihlášených, které uvádí univerzita, odečteme studenty distanční, studenty Univerzity třetího věku a snaživce studující více oborů, nezbude nám více než 14 000 studentů. Jako další odečítám domácí studenty, kteří na kolej právo nemají. Nemohu si pomoct, pod deset tisíc se prostě nedostaneme. A koleje mají kapacitu méně než poloviční. Podle pravidel má stejné právo na kolej student s trvalým pobytem v Ústí nad Labem jako ten z Brna. Jenže podle nepsaných pravidel Brňák kolej nedostane, bydlí totiž moc blízko.

Proč, proč, ať žije dětské proč
Kdo tedy přiděluje koleje? Je to jen na počítačové selekci, nebo je za výběr zodpovědný člověk? A proč někdo z Pardubic bydlí, a někdo ne? Má možnost bydlet jen těch několik prvních vybraných, a pak už se vybírá z jiného města? Proč se nepočítá i se studenty přijatými na odvolání? Proč se musí vůbec o kolej žádat? Neměli by studenti dojíždějící až z bůhvíodkud dostávat koleje automaticky? A co ubytovací stipendia? Proč se i o ně musí žádat? Nemělo by být jejich rozdělování také automatické? Máme na něj přeci nárok všichni, jelikož všichni někde bydlíme. A jak vůbec probíhá rozdělování na jednotlivé koleje? Proč někdo bydlí v centru, jiný na kraji města? Někdo má dva spolubydlící a někdo třeba žádného? Proč někdo má internet a někdo ne? Proč spolužáci nebydlí spolu? Proč studenti hromadně migrují do soukromí? Jsou kolejní prostory tak neúnosně zastaralé a sešlé časem? Nebo studentům vadí relativně vysoké ceny za neodpovídající služby?

Povídejme si o tom
SKM disponuje ubytovacími kapacitami ani ne pro polovinu studentů žijících v Olomouci. Navíc jim nedokáže zajistit stejné podmínky. Zejména v prvním ročníku si nemůžete vybrat, s kým a kde budete bydlet. Nerozhodnete, jestli budete bydlet v čerstvě rekonstruované budově s novým vybavením nebo v rozpadajícím se paneláku. A nakonec: jestliže je na začátku zimního semestru takový boj o každou postel, proč je v březnu na kolejích volných přes tři sta míst? Snad tolik studentů ukončilo studium?

A jak to všechno vidí druhá strana?
Hodnocení studentů se různí, většinou je kladné, ale na druhou stranu se objevují i nespokojení žadatelé o ubytování. Není na nás tyto nesrovnalosti vyřešit, my bychom na ně měli upozornit. Šťastlivců, kteří narazí na dobře vyspanou a naladěnou kolejní referentku, prý ubývá. Ale kdo přijde ze zvednutým ukazováčkem značícího tytyty do jasné opozice a půjde věci skutečně řešit? Naprosté minimum. A nepříjemné úřednice se nám začnou množit jako houby po dešti. Studenti hovoří o nadřazenosti vedení SKM, ač jsou přesvědčeni, že by se nad nás její referentky neměly povyšovat. Měly by se nám snažit vyhovět a pomoci a ne si žadatele znechutit, naštvat a vypudit. Nemůžeme se referentkám divit, že když přijdeme s ohněm v očích a s diktaturním tónem hlasu, nebude následovat pozitivní odezva. Ale na druhou stranu, není to třeba už jen nejistotou studentů a jejich obavou, že budou s dotazem odmítnuti?

Komplikovaný aparát
Zdá se Vám správné chtít slyšet názor i od druhé strany, té, od které chtějí studenti znát odpovědi na svá proč? Mělo by to tak být. Ale co když SKM odpovídat nechce? Nikdo ze zasvěcených a námi tázaných osob (kolejní referentky, paní Crhonková - vedoucí SKM) nebyl ochotný poskytnou rozhovor či jen vlastní názor. Prý nejsou, vyjma prorektora pro záležitosti vnějších vztahů Jakuba Dürra, kompetentní poskytovat informace médiím. V době přípravy článku jsme pana prorektora nezastihli. Někteří studenti vyjadřují své pochyby o systému SKM. Samotná Správa se k tomu ani vyjádřit nemůže bez pana Dürra. Ale proč? Proč mají referentky nedostatek pravomocí poskytovat informace? Kdo jiný, než právě ony a samozřejmě i osoby výše postavené, které jsou však většinou hodně pracovně vytížené, by měly být schopné a ochotné poskytnout studentovi odpovědi na otázky?