ak nám zase napsali anonym, paní Millerová. Tento druh komunikace student vs. vyučující se stává na zdejší akademické půdě čím dál častějším. Stěžující si ulevuje s pocitem, že po vyřčení svých světonázorů zůstane z obliga a zcela pomíjí fakt, že ve chvíli, kdy se ona causa začne řešit, spadá i on do kategorie „kolektivní vina“, do které stáhl jménem nikoli republiky, ale oboru veškeré své spolužačstvo.

Především ale snižuje věrohodnost svých slov. Nedávno jste se mohli dočíst o stížnostech na katedře bohemistiky, mně se teď dostal do rukou výlev jiný, zajímavý v tom, že spojuje dvě fakulty - Přírodovědeckou a Filozofickou.

Dopis se týká předmětu politická geografie, jenž je realizován týmž vyučujícím dokonce na čtyřech fakultách UP, na výše zmíněných (pro geografy ve třetím a politology v prvním ročníku) jako povinný. Tento předmět jsem za doby svého studia také absolvoval, proto vězte, že vím, o čem budu hovořit. V první části se pisatel věnuje přednášce a vyučujícímu sděluje, že „je lepší mluvit přesně a ne v hádankách, tak jak to děláte vy. Studenti jsou pak značně dezorientováni…“ Na druhou stranu pak, co se samotných prezentací týče, „jsou přesné a věcné, ale nemyslíte, že jich je trošku mnoho? Zkusil jste se nad tím někdy zamyslet?“
 
Pokud má anonym pocit, že ideální prezentace učiva vypadá tak, že přednášející nakreslí na tabuli kočku, pod obrázek napíše „kočka“ a řekne studentům, že toto je kočka, zapomněl se zřejmě v nižších patrech vzdělávacího systému. Haló, tady je Univerzita, jak mě slyšíte?!

Druhá a podstatnější část dopisu se pak týká zápočtové seminární práce – politicko geografické charakteristiky konkrétního státu. Ta je sice poměrně detailní a vyučující bývá při jejím opravování velmi důsledný (proto také dochází k občasnému prodlení, na něž je taktéž poukazováno), pro pisatele je ovšem opět její rozsah „neadekvátní“. Na středních školách se zřejmě stále píší seminárky systémem „Ctrl + C – Ctrl + V“ a to, že tato práce je pouze ve správný čas varovně zdviženým ukazováčkem před martýriem diplomkových citací, uváděním alternativních zdrojů a chybných formulací, si autor v prvním ročníku zřízení, jehož systém zjevně nepochopil, neuvědomuje. Budiž, sytý hladovému nevěří. To, co mě však definitivně posadilo na zadek, byl „ultimátní“ závěr: „Tímto Vás žádám, o zlepšení Vašeho vedení předmětu v záležitostech, které jsem výše naznačil, neboť jinak budou podniknuty jisté kroky, které povedou ke zlepšení situace, ale bez Vaší účasti.“ Ponechám teď stranou fakt, že na PřF tento předmět bez řečí, uvědomujíce si jeho důležitost, všichni absolvovali (přičemž seminárka je daleko více „politická“ než „geografická“!), což může svědčit buď o tom, že geografové jsou ovce (a věřte, že nejsou, ozývají se, když je to skutečně na místě), nebo že politologové jsou líní (vidíte, už je to tady, kolektivní vina, pardon). Podstatný je nechutný vyděračský tón, jímž zhrzený prváček vyučujícího častuje. Nová doba, host vyhazuje vrchního.
 
Mají to s námi ti pedagogové vlastně těžké, když toho chtějí moc, stěžujeme si, když toho chtějí málo, stěžujeme si taky. A co hůř, i když jsou třeba výtky na místě, fakt, že se pod ně nejsme schopni podepsat, je diskredituje do roviny anarchistických výkřiků. Nebylo by lepší vzít si pro jednou příklad z hrdinů nejmenovaného pokleslého seriálu a zkusit si o tom radši promluvit?