ako každý den jsem si zaskočil na oběd do menzy. Volných míst moc nebylo, tak jsem to zapíchl ke stolu, kde seděly tři docela pohledné holky. První, zjevně nejmladší, měla piercing ve rtu, několik v uších a vsadil bych i na jazyk a pupík. Klasické flekatě strakaté oblečení pastelových barev jen umocňovalo dojem „volnomyšlenkářky“. Druhá byla elegantně oblečená, hezky namalovaná, s vlasy do uzlu, typická „mladá dáma“ s dobrým vychováním.

Třetí a nejstarší dívka mě naprosto vyvedla z míry. Na první pohled se zdála normální: moderní brýle se širokými nožičkami, rozpuštěné vlasy, jen lehce nalíčená, prostě obyčejná holka.
 
Sotva jsem ztěžka dosedl, nejstarší mě ohodnotila pohrdavým pohledem a pak pokračovala v plamenné přednášce mladším kolegyním. Asi takhle: „Jméno Ježíš nesmíte brát nadarmo. Spousta lidí to říká jako nějaké citoslovce, ale to se nesmí. Jméno Ježíš má velkou moc léčit. Ježíš vyléčil nemocné, slepí viděli, hluší slyšeli a mrtví vstávali z hrobů.“ Já osobně jsem přesvědčený nevěřící, ale nikoho neodsuzuji za to, že je věřící. Slečna pokračovala perfektní spisovnou češtinou. „Tady v Evropě už je jméno Ježíš znesvěceno, ale v Africe je to úplně jinak. Tam lidé mají Ježíše v úctě a jsou odměněni boží láskou, a taky jsou tam všichni šťastní.“ Došlo mi, že tahle holka má dost iluzí o realitě světa. Chudáci lidi v Africe umírají hlady, žízní a na nemoci. Vzápětí jsem se dozvěděl, že to tak není.

„V Africe se dějí zázraky přesně takové, jako dělal Ježíš, jak jsou popsané v Bibli. Slepí lidé vidí, hluší zase slyší, nemocní jsou s pomocí boží uzdraveni. Stačí, aby se upřímně modlili. Já jsem byla půl roku hrozně nemocná, však víte, ne? Půl roku jsem se modlila k Bohu a ten mne uzdravil.“ Položil jsem si v duchu otázku, proč ještě vůbec chodím k doktorovi.

Na konec si nechala tu největší pecku, její kolegyně na ní doslova visely očima. „Mrtví v Africe jsou pohřbeni a tak jako Ježíš vstal z hrobu, tak i oni vstávají z hrobů a jsou zase živí. To je pravda.“

Nedokázal jsem ovládnout smích. Předstíral jsem záchvat kašle, ale nejspíš dost neobratně. Když kašel neustával, mladá dáma se zeptala, zdali náhodou nepotřebuji pomoc. Zavrtěl jsem hlavou jako že ne. Nakonec holky odešly, ale mladá kazatelka se na mě divně podívala, jako by chtěla říct: „Usmaž se v pekle!“

Později jsem uvažoval, jestli mám vybrat konto a zajet se do Afriky podívat, nebo se raději pozvat do hospůdky. Vzbudil jsem se druhý den s neuvěřitelnou kocovinou.