kávy jsem se sešel s členkou občanského sdružení Divadlo Konvikt Janou Tomáškovou a povídali jsme si o tom, jak vlastně takové sdružení funguje, jaké má vyhlídky do budoucnosti a jakou roli vůbec hodlá v kulturním životě Olomoučanů hrát. Úvodem vám ho stručně představím.
Nově založené občanské sdružení Divadlo Konvikt (dále jen DK) působí v olomouckém divadle Konvikt a navazuje svou činností na práci divadelní sekce o.s. Pastiche filmz. DK se zaměřuje na podporu a pořádání amatérských a nových forem současného divadla i na uvádění vlastních produkcí.
Následující řádky pak můžete brát jako takový malý návod, jak v průběhu studia nezahálet a spojit jej s budoucí profesí.

Jaká byla prvotní myšlenka, která vás vedla k založení DK?
Vycházeli jsme z faktu, že v Konviktu je krásný divadelní sál, který byl dlouhou dobu nevyužívaný a který je profesionálně vybavený. Na přednášce Praktika divadelní produkce jsme se proto rozhodli založit občanské sdružení, které by zajišťovalo pokud možno pravidelný provoz v tomto prostoru.

Vyšla vám univerzita jako vlastník sálu vstříc?
Univerzita nám dala k dispozici divadelní sál, dostáváme od ní tedy materiální podporu v podobě jeho bezplatného užívání. Naše katedra divadelních, filmových a mediálních studií také převzala záštitu nad naší produkcí, její členové popřípadě poradí a pomůžou.

Všichni členové DK jsou studenty této katedry? Není mezi vámi žádný profesor nebo člověk z branže. Nechyběly vám zpočátku zkušenosti?
Je pravda, že nikdo z nás neměl zkušenost s takhle velkým sálem a se samostatnými projekty. Já osobně jsem se například podílela na produkci festivalu, ale vždy pod někým, což je od naší současné činnosti na hony vzdálené. Protože „udělat představení“ neznamená pouze pozvat nějaký soubor, vylepit plakáty a pak vybrat peníze za vstupné. Proto máme v DK určitým způsobem rozdělené funkce; jeden třeba dělá divadelní „scouting“ - kontaktuje a vybírá vytipované divadelní soubory, druhý zajišťuje osvětlení, zvuk a třetí shání peníze od sponzorů a zajišťuje granty. Plus to chce samozřejmě člověka s pevnou rukou, který tomu všemu dodá řád.

Je mi poněkud nejasný váš vztah k Pastiche filmz. Jak to tedy je?
Pastiche filmz původně zajišťovaly chod jak filmového, tak i divadelního sálu, kde ovšem probíhala pouze nepravidelná produkce. Po vzniku DK, které vzešlo z divadelní sekce Pastiche, jsme si sály rozdělili, oni filmový, my divadelní. Další vazbou na Pastiche je způsob, jakým chceme zajistit chod DK do budoucna. Nikdo z nás totiž není z Olomouce, takže aby DK s naším odchodem nezaniklo, hodláme je vždy předávat mladším studentům, takový štafetový systém.

A teď k praktické stránce věci. Jaké akce pořádáte?
Činnost jsme zahájili letos na jaře a zpočátku jsme se soustředili pouze na divadlo. Postupně jsme pak repertoár rozšiřovali. Kromě divadel chceme pořádat workshopy, koncerty, různé besedy a přednášky, díky kvalitní technice i recitály, všechno ovšem ve vztahu k divadlu. V divadelním sále tak chceme zajistit pravidelný provoz a otevřít tím v Olomouci novou scénu vedle Moravského divadla, Tramtárie a Divadla Hudby. Doufám, že si sem lidé zvyknou chodit, protože to je příjemný, netradiční prostor. Dále bychom chtěli zprovoznit i takzvanou Bílou noru, což je malý divadelní sál v podzemí Konviktu, který je vhodný pro komornější projekty.

Vaším doposud největším projektem byl Týden improvizace. Byla to, co se rozsahu týče, pouze ojedinělá akce?
Celoročně bude v divadle probíhat přibližně jedno až dvě představení týdně. Podobných akcí jako Týden improvizace bude víc a konat se budou každý rok. V současnosti připravujeme Týden monodramat na jaro a další podobné tematické týdny.

Dopadl pro vás Týden improvizace dobře, což v našich poměrech znamená beze schodku?
Vyúčtování ještě není úplně hotovo, ale díky vysoké návštěvnosti a grantu z města se už teď dá říci, že budeme konečně v plusu a nebude třeba se při pořádání dalších akcí ohlížet na to, jestli přijde dostatek lidí. Budeme tedy moci přivézt i méně známé soubory. Ale hlavním účelem Týdne improvizace bylo představit širší veřejnosti samotný prostor Divadla Konvikt jako alternativu již etablovaným olomouckým scénám. Proto jsme vsadili na jistotu a přivezli známé a v minulosti i v Olomouci divácky prověřené soubory jako Vosto5 nebo Pra.l.i.ny. Na prvně jmenované se do sálu vměstnaly dokonce přes dvě stovky diváků. Ale i na workshopy přišlo oproti minulosti nevídané množství lidí, což nás utvrdilo v tom, že jejich pořádání má cenu a budeme v tom pokračovat.

Když se podíváte do budoucna, máte nějaký přesně daný program, nebo také spíše „improvizujete“?
Program samozřejmě vytváříme co nejvíc dopředu, hlavně proto, že velkou část financí získáváme z grantů, ať už z města, kraje či ministerstva kultury, a k získání takového grantu je nezbytné představit projekt a zažádat o jeho financování několik měsíců před jeho konáním. Nelze získat grant jen na provoz divadla. V současné době máme hotový program na listopad, kdy nejdříve přijedou studenti pražské DAMU s inscenací Svést svatého Vladimíra a poté se v besedě představí operní a činoherní režisér Michael Tarant u příležitosti uvedení jeho nastudování Verdiho opery Attila v Moravském divadle. Program bude doplněn projekcemi, dvoudenním kurzem výrazového tance a na konci listopadu vystoupí hudební skupina Idioti. Měli jsme v plánu ještě dvě představení, ale jedno se ukázalo jako moc drahé a druhý původní účinkující, divadlo Krebsko, přišlo tragicky o člena a nevystupuje.

Spolupracujete přímo s nějakým divadlem?
V prosinci připravujeme projekt s názvem Velká Inventura, který zaštiťuje pražské progresivní Divadlo Alfred ve dvoře. Jde vlastně o to, že oni nám nabídnou několik svých nejúspěšnějších představení a my si z nich některá vybereme podle vkusu a možností. Doufáme, že to skončí úspěchem, neboť spolupráce s takovýmto divadlem je samozřejmě prestižní a rádi bychom v ní pokračovali, nehledě na to, že inscenace, které nám nabídnou, lze už předem považovat za kvalitní.

Upřednostňujete při výběru souborů ty studentské?
Protože nejen my, ale i většina návštěvníků námi pořádaných představení jsou studenti a navíc náš divadelní sál je na akademické půdě, snažíme se samozřejmě spolupracovat především se studentskými soubory. Kromě již zmiňovaných studentů DAMU tak představíme i tvorbu brněnské JAMU a Vyšší odborné školy herecké z Prahy. U těchto souborů je běžnou praxí, že nastudovanou hru uvedou, nebo lépe mají možnost uvést, pouze v jedné či několika málo reprízách. Zájezdy do ostatních měst jsou pak pro ně kromě divadelních festivalů jedinou šancí, jak prodloužit její životnost.

Jsou vaše pohnutky ke spolupráci se studentskými soubory opravdu jen takové, nebo jde i o finanční stránku? Jste ještě studenti, nebo už oni pragmatičtí byznysmeni?
Studentské soubory jsou pro nás samozřejmě finančně výhodnější než ty profesionální, z důvodů, o kterých jsme už mluvili. Jsou často ochotni hrát jen za „cesťák“. Ale oni hlavně mají chuť hrát, bývají živelnější. To, že je divadlo studentské, o něm ještě nic neříká. A jestli ano, tak jen v dobrém. My navíc chceme podporovat nové, alternativní formy divadla, a kde je hledat jinde? A na příkladě takové DAMU je krásně vidět, že studentské divadlo může spojit nový přístup s kvalitním provedením. To ale neznamená, že bychom zde nechtěli představit třeba ostravské Bílé divadlo, což nejsou studenti, vlastně už ani mladíci. V současné době to ale není v našich finančních možnostech.

Představte si situaci, že za vámi přijde člověk ze sousední vesnice a má zájem o realizaci svého představení na Konviktu. Za jakých podmínek má šanci na úspěch?
Někdo z nás by se v takovém případě jel na jeho představení podívat, a pokud by za to stálo a bylo by v našich silách ho uskutečnit, uspěl by. Divadelní sál na Konviktu má určitá specifika, která musíme respektovat, jako je například absence klasického pódia, ale na druhou stranu na klasické kusy je tu Moravské divadlo. Ale souborům z okolí jsme samozřejmě otevřeni a vyjdeme jim vstříc. Takže hrajete-li divadlo a nemáte kde ukázat své mistrovství, jsme tu pro vás. Nejdřív si to vaše mistrovství ale prověříme.