Jakub Sís

Vážně jsem se nechtěl ptát na otázky typu: „Jak se Vám líbí v Olomouci?“ nebo „Která je vaše nejoblíbenější píseň z nového alba?“. Usedl jsem tedy k textům mňágovských „veselých písniček o smrti“ a velmi originálně vypíchl otázky z nich, čekajíc, že budu buď poslán do horoucích pekel pro nejednoznačnost jejich interpretací, nebo naopak nadšeně přijat jako novinář – fanda. Nestalo se ani jedno. Lídr kapely Petr Fiala a baskytarista Petr Nekuža na ně víceméně bez hnutí brvou odpověděli. Asi nebyly až tak originální. A že se jim líbí v Olomouci se z nich stejně dozvíte.

Kdy jste měli naposledy pocit, že jste to asi přehnali?
Petr Fiala: No, to je často. Ale teď si zrovna nevzpomenu, už jsem se dlouho nikde nezmrtvil. V poslední době všechno dobrý.
Petr Nekuža: Já myslím, že jsme přehnali minulý týden cestu do Aše. To bylo drsné, tam už nepojedem.

Co milujete, nenávidíte, nechápete a chcete?
Nekuža: Miluju svoji ženu, jídlo, saunu… no, takovéto… však víme… já jsem Býk, požitkář. Nenávidím momentálně řemeslníky, protože tě berou na hůl, a daně a úřady a tak. Někdy nechápu politiky, když něco jeden den řeknou a druhý den to popřou. A chci být spokojený… tak normálně, mít pohodový život, dobrý vztah, sem tam se podívat někam do ciziny a dlouho hrát.
Čím si vysvětlujete, že na vaše koncerty i po letech chodí samí zdraví mladí perspektivní lidé?
Nekuža: To nás taky celkem udivuje, že na nás nechodí vousatí intelektuálové, ale mladí studenti. Asi se ztotožňují s těmi texty co Petr píše. Asi děláme v uvozovkách, i když se mi ten termín nelíbí, nadčasovou hudbu, což je super.

Myslíte, že je přece jen nějaká naděje, že budoucnost přijde i do země idiotů?
Nekuža: Když bych měl mluvit sám za sebe, tak jak zpívají Chinaski, jakou si tu budoucnost udělám, takovou ji budu mít. Doufám, že se to nějak moc nezmění k horšímu. Žijeme si svoje životy, máme svoje světy a to je pro nás důležité. Máme hudbu, máme koncerty. Do budoucna nějak nepřemýšlím, já žiju fakt v přítomnosti.

Kde se stala chyba?
Fiala: Chyb se stala miliarda. Ale jsme naživu, tím pádem se nestalo nic zásadního.
Nekuža: V začátcích byly nějaké chyby v managementu, mohli jsme toho tenkrát líp využít. Hodně nás pořadatelé brali na hůl, byli jsme takoví naivní, hodně zapálení a nadšení, že si zahrajem. Bylo to takové „kluci z ValMezu, hurá na ně“, protože na ně chodí mraky lidí. Když to tak vezmu, hráli jsme někdy opravdu za bakšiš. Napakovali se na nás různí zbohatlíci, z čehož jsme se na druhou stranu poučili. Beru to tak, že všechno zlé je k něčemu dobré. A že jsme vlastně zůstali tak nějak mezi dnem a vrcholem českého showbyznysu.

Dali Vám nakonec něco ve frontě na štěstí?
Nekuža: Máme za sebou úspěšnou kariéru, lidi na nás chodí, děláme desky a sami jsme překvapení, že to trvá tak dlouho. Že prostě je zájem o tuto kapelu, která zpočátku neuměla hrát. Štěstí je v tom, že se můžeme realizovat, že můžeme vystoupit na takovém koncertě, jaký byl dneska.

Máte, když vidíte mraky, pořád hroznou chuť vypadnout z týhle díry (myšleno z ValMezu)?
Nekuža: Vůbec. Bydlíme všichni na krásných místech. Já bydlím v Rožnově a odtud mě opravdu do Prahy nic neláká. Byly tam nějaké náznaky, že bychom se mohli přestěhovat, ale o tom jsme uvažovali tak dvě vteřiny. Co bychom tam dělali? Kamarádi tam nejsou, rodina tam není, hory tam nejsou, tam není nic. Je tam akorát nervozita. Olomouc je dobrá, ale Praha ne.
Fiala: Já už jsem vypad. Přestěhoval jsem se do ještě větší díry. Do malé obce, která se jmenuje Zubří.

Co všechno je ještě před vámi?
Nekuža: Jako každý rok odehrajeme letní festivaly. Máme novou zkušebnu, tak děláme nové písně a pomalu chystáme další album. Myslím, že momentálně jsme docela ve formě, poslední deska byla podle reakcí dobrá. Máme taky v plánu vydat DVD, jehož základem by byl film (Mňága Happyend, pozn. autora) a archivní a raritní věci.

Kdy jste zažili zlaté časy?
Nekuža: Teď je dobré období, ale takový největší boom, kdy chodila spousta lidí a my byli hotoví z toho, že můžeme hrát, byly roky devadesát dva a devadesát tři. Ale myslím, že dneska si to užíváme líp. Dřív to bylo náročné, hráli jsme i dvacet koncertů do měsíce.
Fiala: Ano, nejvíc jsme zažili v roce devadesát dva a devadesát tři a teď se to jakoby pomalu zase vrací.

Máte, stejně jako Michael Jackson, modrou knížku?
Nekuža: Já mám, Petr Fiala a Jaryn (Jaromír Mikel, pozn. autora) mají taky. Minimálně tři nebo čtyři máme. Většina jsme kryplové.

Poradíte nám, jak se správně tvářit a jak správně držet příbor v jídelně na Titaniku?
Fiala: Jak se správně tvářit? Řekni sýr a dělej to celej život. A takhle se drží příbor. (Ruce si dává křížem.) Prostě držet hubu a krok je důležitý.

Které další otázky si ještě nekladete? Nebo které nemáte rádi od novinářů?
Fiala: Nekladu si vůbec zbytečný otázky. A co novináři píšou je nám vlastně jedno, protože stačí ty noviny nečíst. Hlavně bulvár a takový ty sračky. To poznáš, když přijedeš odněkud z ciziny, to se posereš, jak je to tady malý, to je strašnej Buranov. Lidi k sobě nejsou upřímný, neuměj říct: „Jo, vole, řek sem fakuju tě!“. Proč prostě neřekne: „Kalousku, vykuř mi!“ Já bych ho jinak i volil.

Máte ještě nějaké nové zprávy pro olomoucké davy?
Nekuža: Strašně je pozdravujem, dneska to bylo super. Myslím, že se plánuje olomoucké kulturní léto, kterého bychom se měli zúčastnit.
Fiala: Děkuju lidem, že došli, a slibuju, že příští deska bude ještě lepší než ta, co jsme udělali teď. Bude jiná, nebude nahraná živě, bude nahraná takovou vrstvící technologií. Bude to masakr, fakt heavy metal.