deály o vysoké škole, které máte na té střední, se mohou během pár měsíců lehce rozplynout jako pára nad hrncem. Další pohled studenta prvního ročníku. Tentokrát netradiční formou a věřím, že se v něm opět někteří najdete.

To, co prorokoval můj bratranec, se ukázalo pravdou. Snad ještě daleko horší pravdou, než jsem se sám obával.

„Tak ty ses dostal na vešjku, jo?“ Bratranec se na mě usmál a pozval mě k baru na jedno. „No hele, to ti ale musím vyprávět, jak já to měl na vejšce. Však víš, jak jsem chodil do Ostravy na toho záchranáře.“

„Jasně, že vím,“ přitakal jsem.

„Hele, hlavně se připrav na to, že tam moc nebudeš chodit spát, tam se nespí! Skončí ti škola a hurá do hospody, paříš do rána, co to jen vydržíš. Když ráno ještě můžeš chodit, tak jdeš na přednášku. To bylo skvělý, uděláš si tam hned spoustu nových kamarádů a hlavně kamarádek. Jo, lidi na vysoký jsou prostě fajn. Víš ale, co mě na tý škole štvalo?“

„Že si se musel učit?“

„Jo to jo, ale na prd je, když po tobě profesor celý rok nic nechce, nebo něco málo, co máš odevzdat až bůhví kdy. V tom je ta potíž, víš? Furt si říkáš, času dost, to zvládnu… jenže to jsem posral. Na konci to na mě všechno spadlo, nestíhal jsem, skoro nespal, ale ne z důvodů, že jsem chlastal, já se učil, doháněl. Jak víš, tak jsem to nedohnal. Raději jsem skončil sám, protože by mě stejně vylili. Taky pěkná kravina je, když si ve škole každý den, od pondělí do pátku. Člověk nemůže jít ani doma k lékaři na kontrolu, to prostě nestíháš, když v pátek dojedeš domů po páté hodině.“

„Matěji, už toho nech, ty mně tu vysokou úplně znechutíš.“

„Ale prd,“ odsekl bratranec. Na chvíli se zamyslel a pak dodal. „Jedno je ale dobrý, i když tě vylejou, půl roku si můžeš užívat prázdnin.“

Bratranec měl v mnoha věcech pravdu. V jedné věci se ale mýlil. Na mě se to učivo valí už teď, začínám pomalu nestíhat. Je to možná tím, že já oproti němu mám dvouobor. Doufám, že to nebude kvůli tomu můj první a zároveň poslední rok studia.