neděli byl ukončen letošní ročník Formule 1. A ve velkém stylu! Již nějaký ten čas jsou naštěstí pryč ty doby, kdy o vítězi bylo jasno několik závodů před poslední Grand Prix. Nezpochybňuji tady nezpochybnitelné jezdecké umění Schumacherovo, ale divák se chce bavit, divák chce být překvapován, divák chce být hrdý, divák chce zažít něco nového, divák si nechce být ničím jist. A o diváka jde přece především.

Začněme třeba hrdostí. Ačkoliv k Polákům se za normálních okolností moc nehlásíme, Roberta Kubicu máme rádi převelice, když se mu podaří zvítězit, pociťujeme hrdost téměř národní a kdybychom v zahraničí rozmlouvali o Formuli 1 s nějakým cizincem, nezapomněli bychom zmínit, že Kubica je v podstatě náš soused - a cizinci nám to milerádi uvěří, poněvadž oni mezi Českou republikou a Polskem mnoho rozdílů nevidí.

Překvapeni jsme byli také dosti. Kolikrát jsme nevěřícně kroutili hlavou nad taškařicemi, které patrně z dlouhé chvíle vyváděli mechanici v boxové uličce. Monoposty se vracely na trať pomalu i s tankovacím zařízením, sem tam byl někdo přejet. Divák je však vděčný a za nudného závodu mohlo být takové rozptýlení docela vítané.

Novinkou letošního ročníku byl noční závod konaný v Singapuru. Za záře reflektorů vyhrál Fernando Alonso a dal tak vzpomenout na mnohem zářivější časy jeho závodnické kariéry.

A jistí jsem si skutečně nemohli být ničím. Kdo by se nadál, že v minulosti nepříliš konkurenceschopná stáj Toro Rosso letos předvede něco, nač by se i dalo koukat? Tento rok byl však ve znamení velkého vzestupu Sebastiana Vettela, kterého v Německu dokonce opěvují jako nového Schumachera, a můžeme se jen těšit, že v příštím ročníku ještě více zahýbá s pořadím na předních příčkách. Zaslouží si to chlapec. A když už tady mluvíme o jistotě, je velmi nasnadě zmínit samotný závěr poslední letošní Velké ceny. Situace, kdy si celý svět na chvíli myslel, že vítězem se stal Felipe Massa, byla vcelku kuriózní, ale závod ještě více okořenila. Až z toho některé pak pálila žáha. Nakonec však zbývá jen říci ono otřepané „Sláva vítězům, čest poraženým!“ Lewis Hamilton titul nezískal nezaslouženě. Kdyby se tento poslední závod prohodil s některým, kde triumfoval naprosto suverénně, nikdo by o tom tolik nepochyboval.

Závěrem snad ještě zmíním, že ani Formule 1 nebyla pořád jen samá legrace, jak by se mohlo na první pohled zdát. Letos jsme se také modlili za Heikkiho Kovalainena, který v plné rychlosti narazil do zdi z pneumatik, litovali oblíbeného Davida Coultharda, který svoji poslední Grand Prix ukončil brzy po zahájení závodu,a utírali slzy při pohledu na přenešťastného vítěze Velké ceny Brazílie. Divák se chce bavit, být překvapen, zažít něco nového. A nakonec se chce taky občas dojmout.