kademický rok je v plném proudu. Už i nováčci vpluli do každodenního studentského života. Jak tomu ale bylo před tím? Jak prožívaly své začátky? A jak vlastně vidí svojí alma mater? Helena v krabici vám každý týden přinese příběh jednoho studenta, který právě letos na UP nastoupil.

Připadáš si zmatený/á? Nevíš kudy kam? A požadavky vyučujících se stále stupňují? Spousta doporučené četby a ty nevidíš jediné východisko, jak by se to dalo stihnout? A to za dva měsíce přijde zápočťák. Ale nezoufej.

Tak jako ty se cítí dalších X lidiček, kteří celí vyděšení nastoupili před měsícem na univerzitu Palackého a nejen na tu.V Karviné se chodí na patnáctou hodinu odpolední, v Opavě se to prý dá zvládnout levou zadní, ale jaká je Olomouc z pohledu prváka? Dnes (po měsíci studia) je to už trochu lepší než před čtyřmi týdny, a to je to, co mě nutí se nevzdávat.

Úžasný dopis o přijetí nám všem vlil štěstí do srdcí. Přišlo 22. září a s ním nový začátek. Mnoho dosud neznámých pojmů se stává denní rutinou. „Na sylabech najdete vše potřebné plus seznam doporučené četby. Vše je zavěšeno v moodlu.“ „Baf, o čem to ten chlapík mluví?“ zeptala se mě spolusedící. Jen jsem se usmála, neměla jsem tušení.

Po prvním týdnu, kdy už jsem byla schopna najít východ ze Zbrojnice na správnou stranu směrem ke katedře žurnalistiky, jsem se pro změnu začala ztrácet v učebnách a vyučujících pro daný předmět. S postupem dní jsem si profesory, magistry a asistenty rozdělila do tří skupin:

Extrémy – z hodiny jsem jim rozuměla tak dobrý den a děkuji za pozornost, spojitost v proudu cizích slov mi záhadných způsobem unikala.

Druhou skupinu tvoří Průměrní – člověk se od nich dozví podstatu přednášky, avšak většinou z odborných názvů, které jsou v zápětí vysvětleny.

Třetí kategorie Supertřída – výklady, které mají hlavu a patu, spojené s doplňující projekcí a s organizovaně uspořádanou osnovou přednášky.

Z toho jsem si dále odvodila, kde asi budu potřebovat osobní samostudium více či méně.

Za pláč se stydět nemusíme
Já jsem vydržela plakat tři dny, a přestože to někomu může připadat směšné, nestydím se za to. A jsem si jista, že by se mnou souhlasilo více lidí. Pro mnoho studentů je studium mimo domov velkým krokem, zvláště tehdy, když jsme zvyklí na nekonfliktní prostředí rodiny a přátel. Je to velká změna po stránce psychické a může to vyvrcholit až do stavu neovladatelného strachu z neúspěchu, pláče či stresu.

Kolikrát tě už napadla otázka: „Cítím se tak mizerně jenom já? Opravdu na to nemám? Mám to vzdát?“ S těmito pocity se nepotýkáš jenom ty. Přiznejme si to – určitě si každý z nás alespoň jednou tyto otázky sám položil.

Vše je jen otázka času
S časem plyne i to, jak získáváme nové přátelé a učíme se sžít s novým prostředím. Každý den, kdy ráno vidím slunečnou oblohu, se cítím lépe a lépe. Můj postoj je snažit se najít na každém problému vždy něco pozitivního. A jaký je ten tvůj? Je jen otázkou času, kdy nastoupíme do rozjetého vlaku a dokážeme dojet až do konečné stanice. Studium na Palackého univerzitě se řadí k jednomu z nejnáročnějších v naší zemi, proto bojuj, když ti byla dána příležitost pokořit tento vrchol prestižního vzdělání. Je mnoho lidí mezi námi, kteří tuto možnost nemají.