he Hives, bezesporu jeden z nejznámějších švédských hudebních exportů, se rozhodli zakončit letní koncertní sezónu v domovském Stockholmu. Vystoupení se konalo při příležitosti oslav 125. výročí založení zábavního parku Gröna Lund, což slibovalo přinejmenším zajímavé a netradiční koncertní prostředí na jednom ze stockholmských ostrovů.

O koncertě jsem se dozvěděla náhodou, asi týden před datem jeho konání, překvapivě nebyl moc propagován v médiích ani prostřednictvím plakátů ve městě.

Potřetí jsem na The Hives a potřetí si uvědomuji, jak perfektně vycvičené a oddané domácí fanoušky mají. Pódium bylo v obležení převážně velmi mladých fanoušků už před polednem, ačkoliv začátek koncertu byl naplánovaný na osmou večerní. Většina jich dorazila oblečená podle dresscodu The Hives – černé kalhoty, bílá košile, kravata a mnohdy i šle. Musím se přiznat, že ani já nebyla výjimkou, když na Hives, tak stylově.

S postupujícím časem atmosféra před pódiem houstla a už dvě hodiny před začátkem koncertu jsme my v prvních řadách měli problém se nadechnout, protože jsme na sobě byli namačkaní jako sardinky. K největšímu překvapení koncertu došlo hned na začátku, kdy po obvyklé úvodní melodii A Stroll Through Hive Manor Corridors přiběhla pětice švédských divočáků na pódium ve zbrusu nových bílých kostýmech, které si podle všeho nechali vyrobit speciálně pro nadcházející americké turné. Charismatický zpěvák Howlin` Pelle Almqvist si jako vždy neodpustil přidrzlé a zdánlivě arogantní hlášky dělající z The Hives polobohy a publikum mu doslova zobalo z ruky. Co se dělo pod pódiem, se nedá nazvat jinak než pekelným pogem, méně odolní fanoušci se nechávali vytáhnout ochrankou ven a utíkali do bezpečí zadních řad.

The Hives mají neuvěřitelnou schopnost absolutně strhnout a zhypnotizovat publikum, dostat ho na svou stranu už od prvních tónů – koho by také nezaujal energií přetékající frontman Pelle, který ustavičně pobíhal po pódiu sem a tam, lezl po konstrukci a nebál se ani přímého kontaktu s fanoušky, a jeho bratr Niklas, který bez přestání dělal obličeje na všechny strany, předváděl vskutku originální taneční kreace a po hrstech rozhazoval trsátka ... Zbytek kapely samozřejmě nezůstával pozadu, všichni do vystoupení dávali vše a bylo vidět, že je hraní pro domácí publikum moc baví. Jejich hlášky mě rozesmívaly i proto, že je říkali švédsky, a to s velice specifickým přízvukem (který obyvatelům Stockholmu přijde velice vtipný) typickým pro Dalarnu – oblast, ze které The Hives pochází.

Setlist koncertu byl standardní, kapela zahrála snad všechny singly ze své dosavadní tvorby, nechyběla ale ani nová a dosud nevydaná píseň A Thousand Answers. Největší odezvu měly klasické hitovky ze starších alb, při skladbách jako Main Offender, Walk Idiot Walk, A Little More For Little You, Hate To Say I Told You So nebo Tick Tick Boom to v publiku tak vřelo, že i samotná kapela vypadala, jakoby měla strach, aby se někomu něco nestalo. Šanci vydechnout jsme dostali snad jen u pomalejší Diabolic Scheme, při které Pelle sestoupil z pódia a nebojácně si šel podat ruce s fanoušky v prvních řadách. Kdyby koncert nebyl časově omezen (zábavní park Gröna Lund se musel ve 22:00 zavřít), věřím tomu, že by hráli déle – z pódia se jim evidentně nechtělo a třikrát se na naléhání fanoušků vrátili, aby zahráli přídavek.

Po koncertě jsem měla tu možnost setkat se se členy kapely osobně – byli moc milí, sympatičtí a skromní, to je podle mě jedna z věcí, která je dělá tak oblíbenými. Inu, The Hives zase jednou potvrdili, že titul “nejlepší live kapela na světě” jim nebyl udělen náhodou a že si ho rozhodně zaslouží.

The Hives, 31.8.2008, Gröna Lund, Stockholm

Eva Vlachová

zahraniční spolupracovnice