ožná to jsou největší vtipálci na koncertních pódiích, možná jsou i opravdu nejlepší kapela na světě, jak to o sobě prohlašují, ale zcela určitě jsou to muzikanti s velkým M, kteří na svou stranu dokážou strhnout bezpočet duší stojících pod pódiem a udělat z nich jen loutky v zajetí hudby. Die Ärzte. V srpnu přijeli do pražského klubu Roxy, kde jsem měla možnost pořídit exkluzivní interview za pomoci berlínského žurnalisty Benjamina Wolfa, který pracuje pro magazín Unclesally*s.

Jak se vám líbí v Praze?
Farin Urlaub: Je to tady nádherné, včera jsem se dlouho procházel po městě. Jsem tu už podruhé, poprvé jsem Prahu navštívil v 70. letech. Tehdy to tu bylo trochu jiné, ale i já byl jiný.

Tento koncert je vůbec vaším prvním v České republice za dobu působení kapely. Máte tady spoustu fanoušků, proč jste se rozhodli zahrát tu až teď, po více než 20ti letech?
FU: Myslím, že jsme v tomhle docela líní, protože míváme tolik koncertů v Nemecku, Rakousku a Švýcarsku - většinou nám to stačí a po turné jsme velmi unavení. Ale sem tam vystoupíme třeba v Belgii nebo někde. Letos jsme se prostě rozhodli zařadit do programu víc koncertů v zahraničí.

Máte v plánu hrát zde častěji?
FU: Záleží na okolnostech. Dnes večer bude problém v tom, že většina lístků byla prodána Němcům, takže ten koncert bude trochu divný. Samozřejmě bychom rádi hráli před českým publikem, msožná se ukážeme na nějakém festivalu. Například na festivalu Sziget v Maďarsku bývá vždy pár Němců, ale také spousta Maďarů, takže bychom to tímto způsobem rádi udělali příští rok - chceme poznat, jaké to doopravdy je.

Jaký je rozdíl mezi tímto koncertem a vašimi koncerty v Německu?
FU: To ještě nevíme. Nemáme pro dnešní večer žádné zvláštní plány, prostě uvidíme, co přijde.

"V Moskvě naši němečtí fanoušci zablokovali pódium"

Jaký je tvůj názor na všechny ty německé fanoušky, kteří vás následují na každý koncert, i na koncerty v zahraničí? Nejsi na to trochu hrdý?
FU: Ano, ale samozřejmě, že i tato mince má dvě strany - jsem šťastný a pyšný na to, že nás následuje tolik lidí, ale na druhou stranu to postrádá smysl. Jen to všechny stojí moc peněz a my tady chtěli zahrát, abychom poznali české fanoušky.

Když jsem procházel hlavním vchodem, všiml jsem si, že venku čeká spousta Čechů - takže první řady jich budou plné.
FU: Fakt? Tak to mě moc těší. Organizátor mi řekl, že se tady prodalo jen 40 lístků a zbytek skoupili Němci přes internet.
(do místnosti vchází další člen kapely Bela B.)
BB: Jé, tady se dělá interview! Mohu se připojit? Máte super trička...
FU: A co já?
BB: Ty ho máš sepraný. (smích)
FU: Když jsme měli hrát v Moskvě, strašně jsme se na ten koncert těšili, protože jsme věděli, že v Rusku máme pár fanoušků, z nichž někteří cestovali strašnou dálku ze všech koutů země, aby viděli náš první koncert v jejich domovině. A němečtí fanoušci tehdy prakticky zablokovali pódium, takže naši ruští fanoušci byli všichni namačkaní vzadu. Potom jsme s německými fanoušky vedli dlouhou diskuzi. Pro dnešek hodně Němců slíbilo, že se trochu stáhnou.
BB: Někdy - to je vtipný příběh - když někde hrajeme a vidíme všechny ty povědomé tváře, tak ...
FU: Radši to neříkej! Není to hezké.

Vaše poslední album se jmenuje Jazz Ist Anders. Má ten název nějaký speciální význam? Čím se to album liší od vašich předchozích desek?
FU: No, znamená to, že co slyšíš na albu, není jazz. Toť vše. Jazz máme opravdu rádi, a taky máme rádi fanoušky jazzu, a nechtěli jsme je frustrovat. Třeba doufali, že Die Ärzte konečně vydají jazzové album a byli by velmi zklamaní. Tak jsme je varovali předem.
BB: To album bylo recenzováno i v největším evropském časopisu o jazzu. Nevěděli, že jsme punková kapela, a dostali jsme od nich dokonce velice dobré hodnocení.

Takže máte jazz rádi?
FU: Jo! Nemám rád free jazz, ale jazz ano.
BB: Nejhorší je dixieland - velice populární v Německu, obzvlášť v některých hotelech, kde jsme přespávali - především ráno.

"Jsme jako dinosauři ze starých časů"

Z této trojice punkových kapel - Die Ärzte, Beatsteaks a Die Toten Hosen, máte na kontě nejvíce čísel jedna. Jaký je váš názor na všechny tyto žebříčky?
FU: No, nevím, jestli jsme nejlepší, protože kdyby se to bralo takhle, nejlepší kapelou by byli Modern Talking. Samozřejmě taky prodáváme spousty desek a jsme za to rádi, protože si díky tomu nežijeme špatně, ale prodejní žebříčky nevypovídají nic o kvalitě kapely. Znám spoustu dobrých kapel, které neprodávají skoro žádné desky a přesto dělají skvělou hudbu.

Co si myslíte o cenách typu MTV Awards a Echo?
BB: Při předávání těchto cen oslavuje hudební průmysl sám sebe. Taky bychom museli stát na jednom pódiu s lidmi jako DJ Bobo a podobně. Asi to jsou milí lidé, ale hrajou hrozné sračky. A my bychom se vedle nich museli prezentovat jako součást velké rodiny hudebníků a tahle rodina neexistuje. Možná jsme jedna rodina, Beatsteaks, Hosen a pár dalších kapel, ale nikdo nemůže tvrdit, že všichni umělci na světě jsou nějak propojeni. Takže jsou nám tyhle šaškárny šumafuk.
FU: Jsou kapely, kterým o ty ceny opravdu jde, proto myslím, že je lepší, když je vyhrají ony a ne my, kterým je to jedno.
BB: Jinak taky existují kapely jako třeba Beatsteaks, které dostávají spoustu cen typu "nejlepší live kapela" a podle našeho názoru si je opravdu zaslouží, protože jsou naživo sakra dobří. Oni si ty ceny převezmou a berou to tak, že je dostali od svých fanoušků, což je taky pravda. Ale my jsme jako dinosauři ze starých časů, nám to přijde zbytečné.

"V mezičase se budeme vídat jen skrze právníky"

Jak zatím probíhalo turné? Zaryly se vám do paměti nějaké zajímavé momenty?
BB: S jedním koncertem jsme nebyli spokojení, to byla ale výjimka. Byl to koncert v Augsburgu, lidi se dobře bavili, ale prostě tam nebylo to správné spojení mezi kapelou a publikem. Nebudeme to dál rozebírat.
FU: Pro mě byla novinkou a zvláštností velikost toho turné, protože ... I předtím jsme byli dost úspěšní, ale loni se z nás stali obři.

Je pro vás jako pro kapelu rozdíl hrát v malých klubech a na obrovských festivalech?
FU: Interakce s publikem bývá jiná. Když se na sebe usmějeme tady v Roxy, uvidí to všichni. Na velkých festivalech musíme lidem říkat, co se na pódiu před nimi děje.
BB: Už to tak není. Dřív jsme měli strach z obřích koncertů, protože jsme si mysleli, že náš humor tam nebude fungovat. Ale jediným rozdílem jsou laoly, ty v malých klubech po lidech vyžadovat nemůžeme.
FU: Na velkých festivalech někdy trvá skoro 5 minut, než laola doběhne do konce ... to si pak říkám "vy si dělejte laolu, já si zatím uvařím čaj".
BB: Velká publika využíváme k interakci s naší show, hrajeme si s nimi - a velké koncerty v tomhle skýtají větší možnosti. Od té doby, co jsme se to dozvěděli, jsme nezastavitelní!
FU: Světovláda!

Co přijde po tomto turné? Vím, že Farinova nová sólovka je skoro hotová...
BB: Půjdu nahrávat své nové album, zatímco Farin bude na turné. V létě taky chceme zahrát na pár festivalech jako Die Ärzte. Potřebujeme pauzu, protože jsme spolu byli dlouho na turné, ve studiu, pak dělali promo interview a tak ... Po dvou letech, kdy jsme se viděli skoro každý den, potřebujeme trochu vydechnout.

Ale budete se i mezičase nadále vídat?
FU: Jen skrze naše právníky.

"Děti teď poslouchají Killerpilze a pak přejdou k Die Ärzte"

Arnim, zpěvák Beatsteaks, jednou řekl, že se Berlín stává nebezpečně moderním, co se hudby týče. Jaký je váš názor na lidi, co se hromadně stěhují do Berlína, aby začali hudební kairéru?
FU: Když ještě stála zeď, všichni ve Východním Německu museli chodit na vojnu, v Západním Berlíně se nikam chodit nemuselo. Proto tehdy do Berlína přicházelo hodně mladých lidí kvůli studiu a většina z nich si pak řekla "mám rád hudbu, proč nezaložit kapelu?".
BB: Do Berlína taky přicházela spousta muzikantů - jako David Bowie, Iggy Pop, Depeche Mode - aby tam produkovali hudbu kvůli kouzlu "toho města se zdí". Vvšechno to s pádem zdi skončilo. A teď, po dvaceti letech, je to tady zase - s hnutím techno přichází do Berlína hodně hudebníků - jako třeba Peaches - jen proto, aby byli součástí "scény". Takže Berlín je, spolu s Londýnem a New Yorkem, jedno z nejdůležitějších měst pro vývoj nových hudebních stylů. Ale pro nás? Pocházíme z Berlína a byli jsme jeho součástí, ale nikdy jsme nepropadli trendu "kouzla Berlína".

Hodně mladých německých kapel se stalo velice populárními mezi českými teenagery - mám na mysli kapely jako Tokio Hotel nebo Killerpilze. Co si myslíte o novodobém trendu vyvážení takových kapel za německé hranice?
FU: Vždy je jednoduché je jednoznačně odsoudit. Když jsme byli stejně staří jako oni, lidi si taky mysleli, že jsme špatná kapela. Killerpilze a podobní to měli jednodušší než Tokio Hotel - přišli až po nich a nahrávací společnosti v ně víc věřily a podporovaly je.
BB: Sedí za nimi velké firmy a říkají jim, co mají dělat - tím se to naprosto liší například od našich začátků.
FU: My jsme si tehdy dělali, co jsme sami uznali za vhodné.
BB: Vezmi si například rapové hnutí v Berlíně - třeba Bushido, nemám ho rád - jeho nejstarším fanouškům je 14 nebo 15 let. Nasměruje je k hlubší a lepší rapové hudbě, stejně jako jsme to dělali my, když jsme byli mladší, a jak to snad děláme dodnes, k nezávislé hudbě. Lidi začali poslouchat Die Ärzte a objevili úplně nový svět hudby - kytarovky, punk rock, electro a jiné hudební styly. To je dobrá věc. Děti teď poslouchají Killerpilze a pak přejdou k Die Ärzte a Beatsteaks.

"Nejdřív jsme zničili punkovou scénu a pak ..."

Jsou Die Ärzte politická kapela?
BB: Byli jsme politická kapela, aniž jsme o tom věděli. Před našimi koncerty probíhaly demonstrace, pamatuješ?
FU: V našich textech neměla politika prostor. V 80. letech každá punková kapela vykřikovala "fuck the system!" a my tento trend nechtěli následovat. Když jsme se potom vrátili na scénu, všechno bylo jinak. Naše alba nejsou politicky vyhraněná, ale dáváme patřičně najevo, na jaké straně stojíme, co se politiky týče. A to je důležité.
BB: Teď když jsme starší a díváme se na to s odstupem, uvědomujeme si, že jsme v určitém směru političtí byli - jen jsme rozšířili punk rock o další dimenzi a obohatili to izolované hnutí o další nápady. Punkové koncerty byly jako kázání kamarádům, stál jsi na pódiu a řval "do prdele s vládou" a tvých 20 kámošů v publiku to po tobě opakovalo - k ničemu. Takže nejdřív jsme zničili punkovou scénu a pak ... (smích) Podle mého názoru je to tak, že kdykoliv někdo promlouvá k více než deseti neznámým lidem, jde o politický akt.

Vaše koncertní průpovídky jsou většinou velice ironické a rádi si ze sebe děláte srandu téměř sebedestruktivním způsobem. Děláte to samé na koncertech v zahraničí?
FU: Vůbec to není plánované, vždy je to spontánní. Musíš mít především odvahu na to, aby ses před ty lidi postavil a zařval "vypískejte nás, hlasitěji, hlasitěji!". Pak už je to jen o sebeironii. V Budapešti jsme řekli lidem v publiku, aby si sedli, a oni to opravdu udělali. Nečekal jsem to! Podle mě máme jakousi autoritu, když stojíme na pódiu.

Takže to funguje všude stejně?
FU: Ano, ale nemáme na to žádný recept.
BB: Taky jsou koncerty - ale moc jich nebývá - kde hrajeme bez jakýchkoliv hlášek. To se ale stává jen tehdy, když jsou lidé v publiku opilí a chtějí pouze slyšet naše největší hity. Potom nám přijde, že nemá smysl k nim moc promlouvat. Ale naše koncerty jsou pokaždé jiné ...
FU: ... a proto jsme tak dobří. Doufám.

Není obvyklé, aby rocková hvězda vydávala knihy - můžeš mi říct víc o svojí knize o cestování, Farine?
FU: Víš, co znamená moje přezdívka, ne? Dlouholetí fanoušci kapely dobře ví, že hodně cestuji, a já jsem jim chtěl ukázat, jaké to je, protože lidé si možná myslí "je to rocková hvězda, asi bydlí v drahých hotelech a válí se na pláži", ale mně připadá takový styl cestování nudný.

"Perfektní den? Sex, sex, snídaně, pláž"

Co si pískáte ve sprše?
FU: Ve sprše si nepískám nic, pokaždé tam strávím asi tak 40 sekund.
BB: Sprchuju se strašně rychle. A když se sprchuju po koncertě, pokaždé musím poslouchat, jak mi píská v uších. Po koncertech nemám v hlavě místo na jiné tóny.

Jaká je vaše představa perfektního dne?
FU: Ráno vstát, potom sex, hmm, další sex, nasnídat se, jít na pláž, která by neměla být moc daleko od postele, jít si zaplavat ... to by bylo super.
BB: Vidím to podobně, akorát bych vynechal tu snídani a plavání. (smích)

Belo, někde jsem četl, že si nedokážeš představit, že bys v 50ti letech stál na pódiu.
BB: Dokážu si představit, že stojím na pódiu, ale nedokážu si představit, že u toho zpívám Teenagerliebe, to je rozdíl. Dokážu si představit, že bych vystupoval i v 70ti, už jsem viděl o dost starší muzikanty, jako třeba Johnnyho Cashe.

Takže potom budete hrát nové písničky víc než staré osvědčené klasiky?
FU: Pro to máme i jiné důvody. Zu Spät mi neleze na nervy, Westerland ano - a tohle je taky poslední turné, kde ji hrajeme. Elke už k nám taky nesedí, stále víc písniček pro nás ztrácí smysl. Na festivalech na tomto turné jsme si všimli, že lidé paří, když hrajeme nové písničky. Během těch starých jsou klidnější.
BB: Hodně lidí si ani nedokáže představit, že spolu hrajeme už přes 25 let.
FU: Některé písničky jsou vtipné a můžeme je hrát kdykoliv, některé jsou vyloženě otravné.

Kdo napíše vaši biografii?
BB: Napíšeme ji společně. Nebude to tak, že skončíme s kapelou a stanou se z nás nepřátelé.
FU: Počkáme a uvidíme ... posledně jsme měli problém s nedostatkem času, protože ta biografie byla napsaná v době, kdy jsme natáčeli nové album a potom vyjeli na turné. Ale až jednou s Die Ärzte skončíme, budeme mít spoustu času. Rozdělíme kapitoly tak, aby každý mohl psát, o čem chce ...