oslední den našeho pobytu na 34. letní filmové škole v Uherském Hradišti nadešel. Začal, jak jinak, slunečními paprsky do rozespalého obličeje, protahováním a vzhledem ke skutečnosti odpoledního odjezdu pokračoval balením. Ještě předtím jsme se však vyrazili do města. A také na venkov.

M: Už si připadám trapně, nemohu jinak – kdyby tak bylo o šest stupňů méně!
R: Máš pravdu, mohlo by se už ochladit. To vedro leze na hlavu už i mně.
M: Aspoň v tom nejsem sám. Jsem ovšem zvědav, jak uskutečníme naši fotoprocházku městem …
R: Chceš v tomhle vedru projít celé Hradiště?
M: Co jen slunce a stín dovolí. Pak se schováme do sálu.

Královské město Uherské Hradiště, mimo jiné metropole Slovácka, vloni oslavilo 750 let od svého založení. Byť nese přídomek metropole, nejde o nijak velké město. Okolo památkové zóny, tedy středověkých tržišť a bočních uliček, vyrostly sídliště a průmyslové zóny. Jak vypadalo město v polovině 17. století napoví model Hradiště na Masarykově náměstí, na některých místech jsou pak patrny stopy po zaniklých stavbách – tak třeba po městském opevnění zůstala sotva pár kroků od vlakového nádraží Matyášova branka v parčíku. Mimochodem, malebnost města můžete ochutnat již na zmíněném vlakovém nádraží – je jako vystřižené z nějaké pohádky. Dostat se do Hradiště je vlakem nakonec nejsnadnější; vedlejší Staré Město leží na hlavní trati Přerov – Břeclav a do Hradiště jede vlak co chvíli.

M: Když sem jél z Hradišťá …
R: Co se ti cestou stalo?
M: Potkal jsem jednoho učitele, co utekl z Prahy. Jmenuje se Petr a je gay.
R: Jak jsi to poznal?
M: Po chvíli mi to prozradil. Tedy vlastně svojí matce …

Řeč je o hlavním hrdinovi aktuálního filmu Bohdana Slámy Venkovský učitel. Na začátku se může zdát, že Petr, ztvárněný Pavlem Liškou (Návrat idiota), utekl z Prahy na venkov za klidem. Záhy ovšem vyplyne, že je homosexuál, což je v českém filmu skutečnost prozatím nepříliš rozšířená – co mi paměť sahá, tak dokonce snad všichni hlavní hrdinové byli zatím heterosexuální. Petr se toto snaží udržet co nejdéle před smysly nových sousedů a přátel, ovšem jedné noci pochybí. Pointu nejlépe prozradí zhlédnutí snímku, nutno ovšem říci, že Sláma jím posunul hranice českého filmu o kousek dál, zobrazil přitom postoj společnosti k homosexuálním jedincům a v samotném závěru ukazuje netradiční model „rodiny“.

R: Bravurní příběh o poznání sama sebe a hledání cesty k odpuštění … sobě i druhým. Přitom děj není nikterak složitý. V jednoduchosti je zkrátka síla.
M: Naposledy teď opustíme pohodlná sedadla Slováckého divadla, naposledy předložíme akreditaci službě u vstupu do kempu …
R: Podívej, jak je ta tráva pod stanem zválená.
M: Po týdnu není divu. A ty podívej, Uherské Hradiště nám mává.
R + M: Tak na shledanou možná za rok.

Fotogalerie z LFŠ 08 od Martina Višni zde.