ruhý den strávený na Letní filmové škole v Uherském Hradišti je za námi. Skutečnosti, které jsme zjistili během psaní včerejšího reportu, se nám potvrdily přímo v terénu. Ano, Hradiště není nafukovací a lidí tu od pondělka vskutku přibylo.

M: Ve stanu se po ránu opravdu nedá vydržet. Kdyby bylo tak o šest stupňů méně …
R: Už zase … Přestaň se vztekat a raději vyber film, na který půjdeme.
M: Programová nabídka mi toho moc neříká, ale jedno je jisté, režisérskou verzi Občana Havla si nemůžeme nechat ujít.
R: Ale ta se promítá až v pět, před tím ještě můžeme jít na něco jiného. Co takhle …
M: … co takhle 11´09´´01? Jedenáct pohledů z různých koutů světa na útok na Světové obchodní centrum, jistě půjde o zajímavou podívanou.

Alain Briganda oslovil jedenáct režisérů z jedenácti zemí světa, aby každý z nich natočil snímek o symbolické délce jedenáct minut, devět vteřin a jeden záběr zachycující tragický den 11. září 2001. Vznikl tak unikátní snímek. Přestože každý autor se úkolu zhostil po svém, všechny snímky mají jedno společné – přání tolerance mezi národy. Většina z nich se zároveň naváží do suverenity Spojených států, které jako opatrovníci světového míru, káží vodu a pijí víno. Nejdojemnější částí filmu je příběh starého muže, občana New Yorku, jehož dům stojí ve stínu Dvojčat. Jejich zřícení sice navrátí slunce do jeho oken, zároveň si však starý pán v tento okamžik uvědomí, že život je pomíjivý a že stejně jako rozkvetly květiny, už jeho dříve zemřelá žena neobživne. Mužův příběh končí slzami v jejích šatech.

M: Nejdynamičtější a nejhlučnější částí byl pro změnu snímeček z ulic Tel Avivu, kde zuřivá reportérka vyloženě překáží záchranným složkám při zásahu a snaží se být za každou cenu na televizní obrazovce. 11. září 2001 totiž Tel Avivem otřásl sebevražedný útok v centru města.
R: Ten snímek chtěl ale podle mě hlavně ukázat, že bomby v Izraeli nejsou tak důležité jako pád Dvojčat.
M: Film 11´09´´01 jsme opustili těsně před jeho skončením, abychom stihli Občana Havla v jiném kinosále. Jaké však bylo naše zklamání, když nápis na dveřích hlásal „Sál je obsazen“.
R: Bylo 15 minut do zahájení projekce. Příště musíme vyrazit dříve.

Na promítání režisérské, tedy veřejnosti běžně nepřístupné a o 25 minut delší, verze filmu o exprezidentovi Havlovi byli přítomni hosté s osobou tohoto významného politika spojení – Ivo Mathé, bývalý šéf Havlovy prezidentské kanceláře a Ladislav Špaček, Havlův tiskový mluvčí, nechyběla ani producentka filmu Jarmila Poláková. Jejich předmluva k filmu nám však byla právě „díky“ našemu nečekaně pozdnímu příchodu odepřena. Recenzi filmu od Mgr. Jakuba Síse jsme však již v Heleně v krabici nabídli dříve (recenze). Přijměte ji, prosím, jako satisfakci.

R: Navrhuji jít se najíst, s plným žaludkem se nám bude lépe přemýšlet, co dál.
M: V horoskopu ve Filmových listech mi doporučují zajít na koncert kapely Květy do Reduty. Do té doby ale leknu vedrem.
R: Co kdybychom vybrali nějaký film promítaný na náměstí, abychom nemuseli skomírat v rozehřátém sále?
M: Valerie a týden divů? Říká ti to něco?

Neříkalo. Poetický horor natočený na začátku sedmdesátých let podle románu Vítězslava Nezvala patří do zlatého fondu české kinematografie, v nedávné době vyšel dokonce na DVD v USA. Film líčí pocity dospívající dívky, která žije se svojí přísnou babičkou. Čelí řadě sexuálních a čarovných nástrah. Snaží se ji svést její vlastní otec, ona se však sblíží se svým bratrem. Děj je v případě tohoto filmu ovšem zamotanější a hlavně vedlejší. Režisér Jaromil Jireš klade důraz především na vizuální stránku celého díla, které je na dobu svého vzniku velmi odvážným počinem.

M: Zvláštní film. Jak kdosi psal v názorech na něj - normalizační soft-porno. Po hicu na sluníčku ještě noční lehké vzrušení …
R: Mě teda surrealismus příliš neoslovuje. Asi jsme měli radši jít na nový slovenský film Muzika. V rámci jeho uvedení obdržel Petr Dubecký, generální ředitel Slovenského filmového ústavu a předseda Asociácie slovenských filmových klubů, výroční cenu AČFK za rok 2008.
M: Ano, ano, dnešek byl totiž vyhlášen jako Slovenský den. My ovšem žádný slovenský film neviděli, proto si vyhlédneme nějaký zítra.

Fotogalerie z LFŠ 08 od Martina Višni zde.