e každý mohl být před týdnem v Táboře na Planet festivalu, ne každý mohl německou partičku Beatsteaks, o které se mluví na každém rohu hudebních časopisů, naživo slyšet. A opravdu jen málokdo měl tu možnost si s nimi také popovídat. S Arnimem a Thomasem jsme se setkali v zákulisí festivalu. V našem exkluzivním rozhovoru třeba najdete odpoveď i na vaše otázky ...

Když se řekne Česká republika, co se vám vybaví jako první?
Arnim: Spejbl a Hurvínek, Praha, Karel Gott, Pavel Nedvěd ...

Nedvěd? Máte rádi fotbal? Zrovna včera německá reprezentace prohrála na mistrovství Evropy s Chorvatskem ...
A: Jasně, že mám rád fotbal. A včera to byl smutnej den. Když jsme prohráli, tak jsem ... (vydává zlostné zvuky) Koukal jsem se na celý zápas a pak nadával.

Když jsem naťukla Chorvatsko, jaké bylo turné s chorvatskými Overflow? Přijeli jako vaše předkapela v říjnu do Prahy.
A: (váhavě) Jo, to bylo dobrý

Dvakrát jste v minulosti hráli v pražském Roxy, dvakrát na Rock for People. Máte nějakou zajímavou historku?
A: Vzpomínám si, že na Rock for People šíleně pršelo.
Thomas: Já si třeba pamatuju, že jsme hráli po No Means No.
A: Koukal jsem se na Shirley Manson (pozn. aut. zpěvačka Garbage), když se převlíkala v šatně, to bylo fakt dobrý. (smích) Mimochodem, náš první koncert v Česku jsme hráli jako support jedné kapely v Roxy. To bylo v roce 1999. Nejsem si ale teď vůbec jistý, možná to bylo až v roce 2000. Né, počkej! To bylo ještě dřív už v roce 1998!

Co bych měla jako cizinka bezpodmínečně v Berlíně vidět kromě typických míst, jako je Alexanderplatz, Potsdammerplatz nebo ulice Unter den Linden?
T: Určitě musíš zajít do Curry 36 v Kreuzbergu, kde dělají nejlepší currywurst v Berlíně.
A: SO36. To je nejlepší punkrockovej klub, potom Lido. Určitě navštiv Treptowpark, moc krásnej parčík kousek od Sprévy. Rigaer Straße v městské části Friedrichshain nedaleko Bersarinplatz. Mladí lidé se vlastně především scházejí ve Friedrichshainu, takže asi tam.

Takže Tiergarten a její podivné partičky pod Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche v tehdejším západním Berlíně jsou pasé?
T: Přesně, bejvávalo v osmdesátých letech.

Thomasi, jaké to bylo chatovat si s fanoušky, jak jsi to nedávno udělal na vašem oficiálním fóru?
T: Bylo něco hrozného se tam dostat, proto jsem tam přišel i pozdě. V šest jsem si u sebe doma sedl k počítači, jak jsme byli domluvení, ale spadl mi internet. Tak jsem rychle běžel do kavárny, ale tam jsem se taky nepřipojil. Proto jsem musel domů běžet ještě pro peníze a do internetový kavárny. Když jsem tam přiběhl, zoufale jsem zamumlal: Potřebuji teďka počítač! (smích) Ale za ty potíže to stálo. Pak jsem se připojil na chat a bylo to fajn.

Co byla nejšílenější věc, která se vám stala během koncertu?
T: Poblil jsem si bicí. (smích)
A: (intenzivně přemýšlí) ... A já, já vůbec nevím ... Možná mě baví říkat, že jsme nejlepší kapela ve vesmíru (smích)

A co špatné zkušenosti s fanoušky a publikem?
A: Nejsou žádné. Hele, byla jsi na našem posledním koncertě v Praze? Ten byl úchvatný.

Bereš mi otázku z úst. Tam jsi totiž řekl, že to byl jeden z nejlepších koncertů co jste hráli, jak vůbec poznáš, že je to fajn?
A: Jsou takové věci mezi kapelou a publikem, nadšené a uvolněné pocity a prostě (ukazuje rukama) ... Jde to těžko popsat. Ale každý, kdo tam zrovna je, to pozná.

A jak vidíš dnešní koncert?
A: Doufám, že to bude super.

Budeš mluvit česky? Vždy se o to pokoušíš a je to zábavné ...
A: Však mi taky po tomto rozhovoru napíšeš fráze.

Právě jste vydali live album Kanonen auf Spatzen, proč není v Česku k sehnání v plné verzi?
A: Vůbec netuším. Někdy ta domluva s nahrávací společností je hrozná. Ale naštěstí si to můžeš objednat na našich stránkách, jsme na Kanonen auf Spatzen totiž hrozně hrdí.

Čeští novináři na vás většinou pějí jen samá superlativa. Sledujete, co se o vás píše v Německu?
A: Jasně. Jsou to většinou dobré recenze. Vlastně jsem neslyšel nic špatného, víš všichni nás znají hlavně jako live kapelu. A chtěli jsme vůbec celou desku pojmout trochu jinak, proto jsme k němu udělali i dokument, aby lidé mohli poslouchat i koukat. A díky tomu záměru dostáváme kladná hodnocení. Tobě se líbí?

Zbožňuji tu desku! Nejvíce se mi líbí Big Attack a Jane Became Insane, kde jsou takové ...
T: Nehody? (smích)

Které songy máte rádi vy?
A: Moc se mi líbí Meantime, Demons Galore, Hail to the Freaks je skvělá.

Bude další singl?
A: Jo. Právě jsme dodělali videoklip k Hail to the Freaks.

Ale Hail to the Freaks jste už vydali ...
A: Jo takhle! Tak to nevím. Mluvili jsme o tom. Ale u nás není moc obvyklé mít tolik singlů. (smích)

Hodně fanoušků si myslí, že další singl bude She Was Great.
A: She Was Great? Ta ale není na našem live albu.

To je škoda, protože na vašem největším koncertě ve Wuhlheide, kde byl záznam pořízen, to byl úžasný moment, když jsi lidi nechal mávat s telefony nad hlavou.
A: Jo, to je, ale zahráli jsme to úplně na hovno. (smích) Když jsem to poslouchal ze záznamu, tak jsem si říkal: Sakra to je špatný. Byl jsem z toho rozpačitý. Navíc mám pocit, že jsem taky nezazpíval zrovna nejlíp. A na live albu jsme chtěli, aby každá písnička překonala svůj originál.

V srpnu hrajete znovu ve Wuhlheide s The Subways, co bude potom? Proslýchá se, že bude pauza.
T: Jo jo, bude pauza, ale ještě nevíme jak dlouho bude trvat. Chceme se vrátit k rodinám a přátelům. Hrajeme nepřetržitě od roku 1998 a pauzu opravdu potřebujeme.
A: Trochu se stáhneme. Chceme udělat dobrou desku a taky se vrátit domů. Chci si užít přátelé a normální život. Ale taky budeme skládat hudbu a budu zpívat. Ale je pravda, že konkrétnější plány nejsou – odloženo na neurčito.

Nedávno jste hostovali na jedné střední berlínské škole. Jaké to bylo? A co jste tam vůbec dělali?
A: Ptali jsme se jich na hodně otázek, a oni vlastně nevěděli co čekat, tak neměli ani odpovědi. Byli to hodně mladí lidé, tak 15-16 let, a někteří byli i naši fanoušci.
T: Bylo to velmi zajímavé a poučné. Ptali jsme se těch lidí, odkud jejich hudba pochází a jak na ni vlastně přicházejí. Jestli si cédečka kupují, nebo si je jednoduše stáhnou a vypálí. Jestli vůbec ví, co je cívkovej magneťák nebo vynilová deska ... Dnešní generace je úplně jiná, co se hudby týče. My jsme vyrostli na vinylech a dnes se o nich pomalu ani neví, jelikož se používají úplně jiné formáty. Neříkám, že je to lepší nebo horší, prostě je to komplet jiný.
A: No jo, je to už nová generace. Ptal jsem se jich, kdo v poslední době poslouchal naše desky a hlavou zakývali jen tři lidé. (smích)

Jací jste byli vy jako studenti?
T: Studoval jsem angličtinu, ale nedokončil jsem ji. V Německu je snadnější sehnat práci, když jsi student, protože je to pro zaměstnavatele levné, a to je prakticky důvod, proč jsem studoval
A: Já jsem vystudoval Beatsteaks. (smích)

Je pro vás nějaká osobnost, kterou když jste viděli, tak se vám roztřásla kolena a byli jste nervózní?
A: Vždycky jsme nervózní, když máme potkat někoho, kdo patří k našim idolům. Nejvíc si vzpomínám, jak jsme potkali Paula Simonona, basáka z The Clash. To jsme byli totálně beze slov a úplně jsem se celý roztřásl. Tak teď víš, které setkání pro mě nejvíc znamenalo, ale musíš to brát, že jsou to normální lidi. Přesto jsem si pak říkal: Panebože, to bylo něco. Ale rád bych ještě potkal Beastie Boys.

Od Beastie Boys jste hráli často cover Sabotage.
A: Jo, hráli jsme to hodně loňské léto a lidi se mě na to často ptají, proč už ji nehrajeme. Ale myslím, že nastal čas nehrát covery. Nejsou to naše písně a když máme někdy nějakou chuť si některý zahrát, je to na dlouhé lokty.