lanis to má vlastně hrozně těžké. Když je něčí debut považován za jedno z nejzásadnějších alb určité dekády, těžko přelézat, přeskakovat a nepodlézat. Proto hned na začátku stěžejní informace: Jagged Little Pill zůstává opět nepřekonáno. Což neznamená, že by nové album Alanis Morissette bylo špatné, ta ženská už prostě jen ukázala, že umí víc.

Novinku Flavors Of Entanglement otvírá orientem říznutá Citizen Of The Planet. Pomalý rozjezd a hřmoucí refrén trochu připomíná All I Really Want z debutu, jen harmoniku vyměnili za perkuse a smyčce. Hned na začátku první vrchol alba, až by jeden vykřikl, že stará dobrá Alanis je zpátky, jenže během následujících dvou skladeb se dostaví vystřízlivění.

Singlovka Underneath není sice úplně blbá, v kontextu alba ale patří k těm slabším. Stoprocentně podprůměrná je pak „tucka“ Straitjacket, při které Alanis dokazuje, že i s jejím hlasem se dá nesnesitelně kvičet. Špatná hra na Madonnu. Fuj! Znatelně temnější Versions Of Violence trochu přibrzdí před definitivním zmáčknutím stopky přehrávače. „Vrtačkovité“ zvuky v refrénu odkazují na jednu ze starších skladeb Sinéad O´ Connor. A vlastně nejen zvuky, člověk čeká, kdy začne Alanis zpívat refrén Fire On Babylon.

Po této (solidní) vykrádačce přichází druhý, znatelně delší vrchol alba, který tvoří hned tři skladby. Křehká klavírní Not As We je prostě krásná, i když už jste něco podobného slyšeli xkrát. In Praise Of The Vulnerable Man se svým houpavým rytmem by byla moje osobní sázka na to, co z alba narvat do rádií. A teprve Moratorium přináší to, co jsem čekal od nového producenta Guye Sigswortha, který spolupracoval i s Björk nebo Lamb. (Zaplaťpánbůh, že se v rámci inovací nespojila s Timbalandem a nevznikla tak miliontá první deska odlišná jen podle hlasu interpreta.) Drum´n‘basový rytmus Alanis sedí, respektive ukazuje, že nebyl problém posunout se dál. Tak proč se, sakra, na zbytku alba tak bála?!

Torch s klavírním začátkem a rádoby pestrým refrénem je nudná, devítka Giggle Again For No Reason zase smrdí „tuctovou tuckou“, tentokrát se to ale Alanis podařilo vybalancovat a ze skladby je nakonec příjemná věc, kterou bych si pustil v autě při cestě na dovolenou. Těsně před závěrem je čas na poslední potemnění a zpomalení, Tapes není ničím výjimečná, rozhodně ale neurazí. Jedenáctá, nejpozitivnější, Incomplete je pak takovým vykouknutím sluníčka nad trochu rozporuplným albem.

Alanis se na nové desce, přestože překonala předposlední So Called Chaos, jenom podařilo naznačit, že možnosti tu jsou. Chce to jen být trochu odvážnější. Pokud z toho má strach, ať se vrátí ke kytaře a zařadí se zpátky k Sheryl Crow a dalším folkrockovým písničkářkám, za zlé bych jí to neměl. Progrese se totiž nedá dělat na půl úvazku.

Alanis Morissette - Flavors Of Entanglement
Písně: Citizen Of The Planet, Underneath, Straitjacket, Versions Of Violence, Not As We, In Praise Of The Vulnerable Man, Moratorium, Torch, Giggling Again For No Reason, Tapes, Incomplete
Hodnocení: 6/10