osudu Australanky Kylie Minogue slyšel i člověk, který se o dění kolem celebrit příliš nezajímá. Slavná herečka a především zpěvačka před čtyřmi lety onemocněla rakovinou, vyléčila se a vytyčila si jasný cíl - vrátit se na hudební scénu a pokud možno s co největší pompou.

A aby návrat byl opravdu úspěšný, pozvala si na desku snad všechna velká producentská jména, která se kromě Timbalanda na současném hudebním poli nacházejí. Největší stopu po sobě zanechal nadějný Calvin Harris, který má na svědomí největší hity desky. A to především úspěšně v rádiích rotující In My Arms, která asi nejvíc připomíná rozvernou Kylie z desek Fever nebo Light Years, ale hlavně zřejmě nejvlezlejší (v dobrém slova smyslu) Like a Drug.

A jelikož je Kylie Minogue jméno světového formátu a očekává se od ní, že natočí desku, která se zalíbí všem (= rádiovým posluchačům), tak i jí se na albu objevují zvukově sice dokonalé, ale chvílemi až přeplácané věci jako Speakerphone, kterou má na starosti elektronická dvojice Bloodshy & Avant, kteří stojí hlavně za „zpěvem“ Britney Spears. Jenže Kylie narozdíl od Britney zpívat umí, proto si mohla dvojice producentů ten „mickeymousovský“ zvuk odpustit.

Stejně jako zástup ostatních pěveckých es i Kylie se chvílemi nechala inspirovat discem 80. let, ve kterých narozdíl od většiny zpěvaček už hudebně fungovala. Nejvíce patrné je to z písně Wow. Pomalá věc All I See lehce zavání starší tvorbou Mariah Carey, a možná i proto vyšla právě tato věc (neúspěšně) jako první singl ve Spojených státech.

Australance se podařilo natočit veskrze výborné album, kterým dokázala, že se jen tak nevzdává. Ale k dokonalosti a hlavně lehkosti desek, které Kylie vydala na počátku milénia, má X hodně daleko. Rádi si na její písně zatančíte, ale v záplavě písní, které se na nás denně valí album Kylie nikterak nevybočuje z řady a tak nějak splývá s davem.