a začátku dubna 2008 proběhly na FF UP volby do Akademického senátu FF a Akademického senátu UP. Volby byly provázeny masivní volební kampaní a následně mimořádně vysokou volební účastí. V rámci souvisejících diskusí se studenty i s některými pedagogy jsem zjistila, že mnozí nemají jasnou představu o tocích peněz ve vysokém školství, resp. přímo na FF UP. V reakci na to vznikl tento text, který vysvětluje, jak studenti živí své pedagogy.

Hospodaření veřejné vysoké školy (VVŠ) je upraveno zákonem o vysokých školách č.111/1998Sb., v platném znění, zejm. část II, §§6, 18, 20. V souladu s tímto zákonem je hospodaření veřejné vysoké školy upraveno ve statutu veřejné vysoké školy. Statut je vnitřním předpisem veřejné vysoké školy. Statut Univerzity Palackého v Olomouci (UP) věnuje hospodaření část VII a v Příloze č. 2 jsou vymezena pravidla hospodaření UP. Filozofická fakulta je součástí UP bez právní subjektivity, ve své činnosti se řídí vnitřními předpisy UP a vlastními vnitřními předpisy, mj. Statutem Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (FF UP). Hospodaření fakulty je vymezeno v části V Statutu FF UP. Z hlediska hospodaření veřejných vysokých škol a jejich fakult mají významnou roli akademické senáty. Podle zákona o vysokých školách schvaluje akademický senát veřejné vysoké školy rozpočet školy předložený rektorem a kontroluje využívání finančních prostředků školy. Analogicky, akademický senát fakulty schvaluje rozdělení finančních prostředků fakulty předložené děkanem a kontroluje jejich využívání.

Vysoké školy vlastní majetek potřebný k činnostem, pro které byly zřízeny. Tímto majetkem jsou movité a nemovité věci, práva a jiné majetkové hodnoty. Nakládání s majetkem je upraveno výše uvedenými předpisy a nebudeme se mu na tomto místě dále věnovat.

Na svou činnost vynakládá veřejná vysoká škola náklady, které jsou kryty z výnosů vysoké školy. Každoročně je sestavován rozpočet nákladů a výnosů veřejné vysoké školy a dílčí rozpočty fakult. Zásadou je, že tyto rozpočty nesmí být sestaveny jako deficitní. Otázka, jaké náklady veřejná vysoká škola a její fakulty nesou, a z čeho plynou jejich výnosy, je předmětem dalšího pojednání.

Příspěvky a dotace pro VVŠ
Od roku 2006 platí tzv. Pravidla pro poskytování příspěvků a dotací veřejným vysokým školám. Vzdělávací činnost vysokých škol je financována ze státního rozpočtu primárně z kapitoly 333 Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) prostřednictvím celkem 12 ukazatelů.

Ukazatel A – Studijní programy
Ukazatel A má charakter příspěvku (případný zůstatek příspěvku je převoditelný do dalšího roku prostřednictvím fondu provozních prostředků příp. jiných fondů). Finanční prostředky jsou prostřednictvím tohoto ukazatele rozdělovány na základě počtu studentů VVŠ v akreditovaných studijních programech. Určí se tzv. přepočtení studenti (v osobách). Do přepočtených studentů se v plné výši zahrnují všichni nově přijatí studenti, studenti studující ve druhém a vyšším ročníku ve standardní době studia, ale vůbec se nezahrnují studenti, kteří překročili standardní dobu studia. Nárůst nově přijatých studentů je ze strany MŠMT limitován a překročení je sankcionováno (viz níže koeficient B1).

Následně se určí tzv. normativní počet studentů. Normativní počet studentů je součinem přepočteného počtu studentů a tzv. koeficientu ekonomické náročnosti studijního programu, v němž studenti studují. Koeficienty ekonomické náročnosti studijních programů zveřejňuje každoročně MŠMT, hodnoty koeficientů jsou výsledkem jednání na úrovni Rady vysokých škol. Jejich hodnota vystihuje roční nákladovost výuky jednoho studenta uvažovaného studijního programu. Koeficientů ekonomické náročnosti studijních programů je sedm, nejnižší je roven 1,0 a nejvyšší je roven 5,9.

A konečně částka, kterou škola v rámci ukazatele A v daném roce obdrží, se určí jako normativní počet studentů vynásobený tzv. základním normativem. Základní normativ je částka, kterou dostane vysoká škola ze státního rozpočtu na každého svého normativního studenta na jeden rok. Pro rok 2008 činí základní normativ 34 325 Kč.

Vyjádřeno zjednodušeným vztahem:
Ukazatel A = Přepočtení studenti x koeficient ekonomické náročnosti studijního programu x základní normativ

Základní normativ a koeficienty ekonomické náročnosti jsou veličiny, které se v delším časovém období zvyšují jen nepatrně, resp. se vůbec nemění. Např. základní normativ pro rok 2008 je stejný, jako byl v roce 2007. Pro ilustraci uvádíme příklady koeficientů ekonomické náročnosti vybraných studijních programů:

Studijní program	Koeficient ek. nár.	Částka za studenta/rok
Ekonomie	1,0	34 325 Kč
Filologie	1,2	41 190 Kč
Informatika	1,65	56 640 Kč
Matematika	2,25	77 230 Kč
Všeobecné lékařství	2,8	96 110 Kč
Zubní lékařství	3,5	120 140 Kč
Dramatická umění	5,9	202 520 Kč

Studijní programy realizované na FF UP jsou všechny hodnoceny koeficientem ekonomické náročnosti 1,0, pouze programy filologické mají koeficient ekonomické náročnosti 1,2. Z uvedeného je zřejmé, že ukazatel A je nejmohutnějším přítokem peněz na VVŠ.

Ukazatel B1 – Studijní programy, nárůst počtu studentů
Ukazatel B1 je rovněž příspěvkem. Zohledňuje uchazečskou atraktivnost jednotlivých studijních programů na VVŠ. Pro výpočet koeficientu B1 se nejprve vyčíslí nárůst normativního počtu studentů jako rozdíl mezi normativním počtem studentů v daném roce a normativním počtem studentů v předešlém roce. Ministerstvo školství po projednání s příslušnou VVŠ stanovuje limitní nárůst normativního počtu studentů (je určen tzv. kontrahovaný počet studentů). Pokud VVŠ tento limit překročí, je jí ukazatel B1 snížen formou tzv. odpočtu. Odpočet se provede tak, že se přepočtený počet studentů přesahující kontrahovaný počet studentů (označme nadlimitní nárůst) násobí základním normativem, a tento součin se odečte od ukazatele B1.

Vyjádřeno zjednodušeným vztahem:
B1 = (meziroční nárůst normativního počtu studentů - nadlimitní nárůst) x základní normativ

Ukazatel B2 – Studijní programy, bonifikace za absolventy
Prostřednictvím ukazatele B2, který je rovněž příspěvkem, poskytuje MŠMT finanční bonifikaci VVŠ za počet absolventů v daném studijním programu. Bonifikace se určí jako součin koeficientu ekonomické náročnosti studijního programu a tzv. základního příspěvku na absolventa, což je pro rok 2008 částka 10 415 Kč. Tato hodnota platí pro absolventy bakalářského i magisterského studia. Pro absolventy doktorského studia se základní příspěvek na absolventa násobí hodnotou 1,5 (činí tedy aktuálně 15 622 Kč).

Vyjádřeno zjednodušeným vztahem:
Ukazatel B2 = počet absolventů Bc. a Mgr. studia x koeficient ekonomické náročnosti x základní příspěvek na absolventa + (počet absolventů Ph.D. studia x koeficient ekonomické náročnosti x základní příspěvek na absolventa x 1,5)

Dalšími ukazateli se specifickým využitím jsou:
Ukazatel C –Stipendia studentů doktorských studijních programů
Ukazatel D – Zahraniční studenti, mezinárodní spolupráce - příspěvek je určen na plnění závazků, které vyplývají z mezinárodních smluv
Ukazatel F – Fond vzdělávací politiky - zdroj pro nové vysoké školy, podporuje rozvoj nových vzdělávacích projektů a aktivit, jež nejsou financovány z ukazatelů A a B, a na podporu projektů a aktivit, které podporují rozvojové záměry VŠ nebo MŠMT podle dlouhodobého záměru VŠ nebo dlouhodobého záměru MŠMT
Ukazatel G – Fond rozvoje vysokých škol - dotace přiznává ministerstvo veřejným vysokým školám, na kterých se budou řešit vzdělávací projekty, úspěšné v příslušném výběrovém řízení
Ukazatel I – Rozvojové programy - dotace vysokým školám, na kterých se budou řešit projekty, úspěšné ve výběrovém řízení
Ukazatel M – Mimořádné aktivity - na podporu mimořádných, rozpočtem nezajištěných aktivit, které veřejná vysoká škola uskutečňuje
Ukazatel S – Sociální stipendia
Ukazatel U – Příspěvek na ubytovací stipendia
Dotace na ubytování a stravování studentů


Hospodaření FF UP
Ukazatele A, B1 a B2 jsou nejvýznamnějšími zdroji výnosů VVŠ, resp. fakult. FF UP bude v roce 2008 hospodařit s částkou 248 mil. Kč, přičemž 170 mil. přitéká do rozpočtu fakulty právě jako tyto tři ukazatele. Kromě dalších již zmíněných ukazatelů získává VVŠ (fakulty) prostředky na vědeckou a výzkumnou činnost (podle kriterií MŠMT, která odrážejí minulý výkon školy v této oblasti), a dalším zdrojem příjmů může být tzv. doplňková činnost, tedy komerční aktivity VVŠ (fakult). FF UP dostává na vědecký výzkum cca 7 mil. Kč.

K pokrytí nákladů na provoz VVŠ (fakult) slouží pouze prostředky z ukazatelů A, B1 a B2. FF UP má tedy na zabezpečení svého provozu pro rok 2008 necelých 170 mil. Kč. Náklady na provoz jsou zejména: spotřeba materiálu, spotřeba energií, opravy, cestovné, služby (např. spoje, nájem), mzdové náklady a související zákonné odvody, stipendia, odpisy dlouhodobého majetku. Ještě poznamenejme, že prostředky přidělené fakultě jsou již výsledkem prvního přerozdělení na UP, kdy z celkového objemu prostředků, které by podle výše popsané metodiky náležely fakultě, zůstává cca 20% (přesně 21,6%) centrálním jednotkám UP (jednotky, které obsluhují všechny fakulty, např. rektorát, knihovna).

Protože nejvýznamnějším „produkčním faktorem“ vysoké školy jsou její akademičtí pracovníci, je pochopitelné, že nevýraznější nákladovou položkou jsou mzdové náklady společně se zákonným sociálním a zdravotním pojištěním. Na FF UP představují celkové osobní náklady (tj. náklady zaměstnavatele na pracovníky) asi 70% celkových nákladů na provoz.

Co a kdo živí pedagoga na VVŠ
V následující části textu se budeme zamýšlet nad tím, jak se uživí pedagog na vysoké škole, a to v aplikaci na FF UP. Chceme zdůraznit, že volíme pozitivní nikoliv normativní přístup. Normativní doporučení adresovaná orgánům fakulty postrádají smysl, jelikož objem peněz pro fakultu určují politická a exekutivní rozhodnutí, která fakulta může ovlivnit pouze cestou vyjednávání.

Práce vysokoškolského učitele sestává z pedagogické činnosti a z vědecké, výzkumné a navazující publikační činnosti. Jak jsme vysvětlili výše, objem prostředků získaných z ukazatelů A, B1 a B2 se váže na objem pedagogického výkonu školy/fakulty. Je však třeba zdůraznit dvě skutečnosti: zaprvé, že součástí pracovního výkonu vysokoškolského učitele již z definice je i výše připomenutá vědecká a publikační činnost, a za tuto činnost je učitel odměňován formou své mzdy; zadruhé, že prostředky na vědeckou i publikační činnost lze kromě výše uvedených zdrojů získat z grantů formou účasti ve výběrových řízeních. Grantovými prostředky disponuje v plné výši nositel grantu a je rovněž zodpovědný za jejich vynaložení v souladu s pravidly čerpání příslušného grantu. Zároveň platí, že na vědeckou a publikační činnost nelze rezignovat, jelikož je východiskem kvalitní pedagogické činnosti. Kvalita studijních programů je v tomto smyslu kontrolována prostřednictvím Akreditační komise MŠMT. Tato komise dává ministerstvu školství doporučení o udělení – neudělení akreditace novým studijním oborům a stávající programy musí být po určitém období reakreditovány. Jedním z kritérií udělení – neudělení akreditace studijnímu programu (oboru) je profesní růst pedagogů. Neakreditovaný studijní program (obor) není platným oborem ve smyslu zákona o vysokých školách.

Výchozí úvaha ke zodpovězení nastolené otázky o výdělcích vysokoškolského učitele je jednoduchá: jediné zaručené výnosy, které může FF UP použít na financování svého provozu, tedy i mzdových nákladů, plynou z ukazatelů A, B1, a B2.

Kolik peněz tedy přinese jeden student škole za rok? Student oboru s koeficientem ekonomické náročnosti 1 přinese 34 325 Kč/rok. Protože povolený nárůst počtu studentů byl v posledních letech 5%, a byl naplňován, získala FF příslušnou bonifikaci B1, kterou lze na jednoho studenta započíst jako 0,0476 x 34 325 Kč¹, tj. 1634 Kč. Pokud posluchač studium úspěšně ukončí, získá škola 10 415 Kč. Nyní si trochu zjednodušme situaci a uvažujme, že student studuje průměrně tři roky, ať už bakalářské nebo magisterské navazující či doktorské studium. Z praxe můžeme potvrdit, že tento předpoklad odpovídá realitě. Takový student přinese UP ročně průměrně nejvýše (34 325 + 1634/3 + 10 415/3) Kč, tj. 38 340 Kč. Z této částky je FF přiděleno 80%, tj. 30 670 Kč/rok. Studenti programů s koeficientem 1,2 (což je na FF UP pouze Filologie) přinesou FF nejvýše 36 810 Kč/rok.

Na FF studovalo v roce 2007/2008 celkem 6161 studentů financovaných formou ukazatelů A, B1, B2². Z toho 3850 posluchačů studovalo obory s koeficientem ekonomické náročnosti 1,0 a 2311 posluchačů studovalo obory s koeficientem 1,2. Z toho lze vyčíslit, že průměrný výnos FF UP na studenta a rok činil 32 970 Kč³. Z této částky, jak bylo vysvětleno výše, bude 70% použito na osobní náklady a 30% na ostatní provozní náklady. Konkrétní částka, připadající na osobní náklady, tedy činí 23 080 Kč. Interpretováno jednoduše: Každý posluchač FF UP si platí své učitele a pracovníky administrativního a provozního aparátu fakulty částkou 23 tis. Kč ročně. FF UP má cca 340 zaměstnanců, z toho 250 pedagogů a 90 technicko-hospodářských pracovníků. Pedagogové tedy tvoří 74%, pracovníků, THP 26%. Student tedy „přispívá“ ročně na výplaty pedagogů částkou 17 tis. Kč a na výplaty ostatních pracovníků částkou 6 tis. Kč.

Protože v Česku je obvyklejší přemýšlet v kategoriích měsíčních mezd, doplňme, že měsíčně student přináší na mzdy pedagogů FF UP cca 1420 Kč. Otázka nyní zní: Kolik studentů musí pedagog na FF UP vyučovat, aby si vydělal na živobytí? Provedeme následně zcela ekonomickou kvantitativní analýzu. Jsme si vědomi, že pro ohodnocení práce pedagoga by měla být brána v úvahu i kvalitativní hlediska, ale jejich návrh a způsoby zohlednění nejsou předmětem tohoto textu.

Jsme tedy v situaci, kdy student „platí“ za svou výuku 17 tis. Kč ročně, tj. 8,5 tis. Kč za semestr, resp. 1420 Kč za měsíc. Pedagog na FF UP má dvě možnosti, jak kvantifikovat svůj pedagogický výkon: počtem odučených studento-hodin a nebo počtem udělených kreditů. Tato kritéria jsou na FF UP vhodná proto, že studenti zde mají mimořádně široké možnosti sestavování osobních studijních plánů. Existují zde mezioborová studia (asi 500 možností dvouoborových kombinací) a jako volitelné disciplíny mohou být obvykle zapisovány kurzy jiných kateder, než je katedra, ke které se váže hlavní studijní obor posluchače. Posluchač má ale povinnost dosáhnout ročně (průměrně) 60 kreditů, a aby se tak stalo, musí navštívit kvantifikovatelný počet hodin přímé kontaktní výuky. Jedna vyučovací hodina, které se účastní jeden student se rovná jedné studento-hodině. Podle doporučení Akreditační komise MŠMT by počet týdenních hodin přímé kontaktní výuky v denním studiu neměl být vyšší než 20, což se na FF blíží realitě. Měsíc má průměrně 4,3 týdne, za měsíc tedy student stráví v posluchárnách 86 hodin. Své učitele tedy „platí“ částkou 16,50 Kč/hod. Pokud použijeme pro přepočet kredity, zjistíme, že za jeden kredit student učiteli „zaplatí“ 283 Kč.

Podle Kartotéky typových pozic byla průměrná měsíční mzda vysokoškolského učitele v roce 2007 v Olomouckém kraji 29 800 Kč. Náklady FF UP na jednoho učitele v tom případě činí 40 826 Kč⁴. Aby si takový pedagog na sebe vydělal, musel by odučit 2 474 studento-hodin měsíčně, tj. 576 studento-hodin týdně. Zajímavé je, jak toho lze dosáhnout: například tím, že učitel vede dvouhodinovou přednášku, kterou navštěvuje 288 studentů (288 x 2 = 576). Nebo může učit osm hodin týdně skupiny 72 studentů. Požadovaného výkonu by ovšem bylo dosaženo i při výuce skupin, kde je jen 16 studentů, ale to by musel učit 36 hodin týdně. Je však třeba myslet na to, že učitel neučí „za sebe“ a „na sebe“, ale za konkrétní katedru, která podobné propočty může provést v souhrnném měřítku a vypsat velké přednášky, kterými si „vydělá“ na malé semináře apod.

Výkon učitele (pracoviště) můžeme také měřit udělenými kredity. Zde je vhodnější počítat v ročním období. Roční průměrné osobní náklady FF UP na jednoho pedagoga by při uvedené průměrné mzdě činily 490 tis. Kč. Jak jsme uvedli, student za jeden kredit „platí“ 283 Kč. Aby si pedagog na svou mzdu vydělal, musel by udělit ročně 1730 kreditů, tj. 865 kreditů za semestr. Pokud uvažujeme, by za jeden předmět byly udělovány průměrně tři kredity, znamenalo by to, že učitel provede svými kurzy 288 posluchačů. V tomto případě je však není nucen každý týden učit dvě hodiny v rámci velké přednášky, ani trávit mnoho hodin s malými skupinkami posluchačů v seminárních učebnách, ale může využívat různé formy výuky, důležitý je pouze výsledek – počet udělených kreditů (a samozřejmě spokojení studenti, ale jak jsme uvedli výše, o tom tento text nepojednává).

Taková je tedy realita hospodaření VVŠ, potažmo FF UP. Laskavý čtenář si již jistě udělá sám závěry o tom, kde jsou zdroje navýšení výnosů FF UP, a jaké cesty mohou vést k udržitelnému rozvoji studijních programů a oborů.

---

¹ Pokud došlo k pětiprocentnímu nárůstu počtu studentů, který byl bonifikován, při zpětném přepočtu na jednoho přijatého studenta činí bonifikace 4,762% normativu.
² Dle údajů v databázi STAG ke 30.4.2008.
³ Při výpočtu jsme zanedbali koeficient 1,5 pro bonifikaci absolventů doktorského studia, což lze vzhledem k jejich malému počtu.
⁴ rozdíl mezi celkovými náklady a uvedenou mzdou je tvořen zákonným podílem zaměstnavatele na zdravotním a sociálním pojištění v souhrnné výši 35% hrubé mzdy a tvorbou sociálního fondu ve výši 2% hrubé mzdy