ročítám si takhle v neděli v podvečer poklidně internetové stránky. Když tu najednou narazím na víc než překvapivé spojení – koncert Hooverphonic v Olomouci! A hle, není to ta známá belgická kapela, která byla jedním z hlavních taháků na Rock for People 2004? Na mém vůbec prvním festivalu? Tehdá mi v hlavě zůstalo pouze jejich jméno, ale tentokráte si je nesmím nechat ujít! Navíc když hrají v rámci Open konviktu a jen pár minut chůze od kolejí. Není to řešit. Program pondělního večera jest ustanoven.

Evropské turné zahájila belgická trojice posílená o pianistu, bubeníka a klávesistu v Lucembursku a to 9. května 2008. Před olomouckou zastávkou stihli zahrát např. v Berlíně Varšavě, Vídni, Salzburgu nebo v Praze (tam to prý bylo, ehm, lepší než v Olomouci). Plusové body dostává počasí: překvapivě už neprší, mínusem je časný začátek koncertu (asi o 30 minut dříve). „Už asi spěchají do Zürichu“, říkám si. Ale má domněnka se později ukáže jako zcela scestná. Nádvoří Konviktu skýtá příjemné prostředí, jenž kapelu evropského formátu nemůže urazit. Tahle partička už má totiž něco za sebou. Loni vydali už osmé album, v minulosti se objevili na turné společně s Massive Attack nebo Apollo 440.

Nádvoří hojně zaplněno, vzduchem prosyceným trávou se nese měkký hlas zpěvačky Geike Arnaert. Jeho barvu bych přirovnal asi nejvíce k Emě Brabcové, vzápětí se však posune k Nině Persson (The Cardigans), Shirley Manson (Garbage) a místy i k agresivnější Tarje Turunen. A vizuálně se nemohu zbavit dojmu, že koukám na dnes už neexistující Nihilists. Ohromuje mě, jak dokáží střídat klasické trip hopové skladby s akčními rock'n'rollovými vyhrávkami, a to s takřka železnou pravidelností. Z Hooverpohonic číší jistota a sehranost, zajímavý je kytarista i „muž za tou bílou krabicí“ (čti: pianem).

Zahrají všechny známé hity (Mad About You, Jackie Cane, Miss You Gentle) a vyzbyde i dostatek místa na představení skladeb z novotiny The President of the LSD Golf Club (Stranger, 50 Watt, The Eclipse Song). Z posledního alba mě dostává především výborná Expedition Impossible. Škoda jen, že Geike v pauzách stojí jako solný sloup a veškerou komunikaci má pod palcem basák Alex. S vtipem a grácií, ale především nenásilně vtahuje posluchače do svého světa. „Alex, shut up!“, vyhrkne slečna stojící hned vedle mě a na chvíli mi zalehne v uších.

„You´re good, but in Prague it was better.“ Ach jo, tyhle kecy by si mohl naopak odpustit. Stejně tak nemělo dojít ani na křečovitý závěr koncertu snad se čtyřmi přídavky a nekonečným „bušením“ do piana. Ale nikomu to moc nevadí. Je to zadarmo, tak co. Pomalu se nořím do tmy a chladu a přemýšlím o hodnocení večera. Že by sedm z deseti možných bodů?

Hooverphonic, nádvoří Uměleckého centra UP 19. května 2008 v rámci off-programu Open Konvikt přehlídky Divadelní Flora 2008

fotogalerie z koncertu zde.