ozdní hodina večerní, co můžeme čekat od zmenšeného vydání cirkusového stanu na nádvoří Zbrojnice, který se tu vynořil v rámci programu Divadelní Flory 2008? Když se k tomuto šapitó blížíme, mohou se dostavit (pro někoho téměř zapomenuté) vzpomínky na dětství. Zvenku se totiž neliší od cirkusového „příbytku“ téměř v ničem. A co uvnitř?

Tam je hlučno, žlutá paruka poskakuje nad (i za) bicími. Bubeník je nejen dobrý muzikant (a idol) Jakub Prachař, ale zároveň velmi pěstěná japonská Gejša, zpěvačka, milenka a to vše během představení tedy v jedné „oparukované“ osobě.

Před námi se začíná odehrávat realistický příběh, oděný ovšem do klaunského hávu. K mistrovi mnoha bojových umění a ne méně východních filozofií se přihlásí do učení žák, který se chce pomstít za smrt své milenky (a snad tak i dosáhnout vyrovnanosti). Zdánlivě banální téma. Ale do toho všeho se ještě podivuhodným způsobem míchá mistrův nohsled a také humor založený na klaunských (až kaskadérských a akrobatických) kouscích. Jsme přece v cirkuse! O pády hlavních protagonistů tedy není nouze. Vše doprovází hudba, nebo spíše bicí a již zmíněná blonďatá paruka.

Jedná se o komedii s notnou dávkou parodie. Hlavní postavy nepředstavují jen pouhé charaktery, jsou zde jejich karikatury. Mistr je opravdu dokonalý a zdánlivě všehoschopný, žák naopak opravdu zklamaný svým osudem a nohsled je dokonale úslužný, ovšem vše těžící jen ve svůj prospěch. Což nám může připomínat také komedii della´arte, díky bojovým výstřelkům ale jakoby zrežírovanou samotným Tarantinem.

Vtipem bychom měli být zahlceni. Takže až hodnou chvíli po zhlédnutí tohoto představení nám také může dojít, že se za těmi všemožnými vtípky skrýval i celkem reálný příběh, který byl zastoupen jen jakousi alegorií a který můžeme dennodenně zažívat i my. Nakonec nohsled jako správný „podšivák“, který tvrdí, že má neustále jenom smůlu, vyhraje na plné čáře. Podaří se mu mistra a jeho žáka rozeštvat, dožene je tak k souboji a když oba umírají, tak vítězoslavně prohlásí : „Mistr je mrtev, ať žije mistr!“.

Pozn. autorky: Ať žijí mistři, ale hlavně také klauni!