ebe bez mráčku, zaplněné Lazce a hudební program na dvou scénách držený především v otěžích slovenských skupin No Name a Polemic. Tak to byl ve zkratce třetí den olomouckého Beerfestu, největší přehlídky piva v ČR.

Nejen studenti už místní areál dobře znali – v úterý na stejném místě probíhal odpolední program majálesu, na následující čtyři dny pak přenechal prostor milovníkům piva. Oproti úterku však areál zaplnil nejen výrazně větší počet návštěvníků (trousili se sem už od brzkých odpoledních hodin), ale především pivních stánků, občerstvení a nově i další hudební scéna. S úderem druhé hodiny odpolední začali svůj set O5 a Radeček, avšak stejně jako vítěz olomouckého π faktoru (soutěž amatérských kapel v rámci doprovodného programu majálesu - pozn. red.) Sonyk Bell spíše zahřívali pódium pro skupiny následující. Ti, kteří přišli později, nemuseli litovat.

To pravé ořechové totiž přišlo až se skupinou Buty, která dokázala posluchače i trochu rozhýbat. Mínusem však byly alkoholové průpovídky Radka Pastrňáka a z tohoto důvodu už jim organizátoři přídavek raději nepovolili. V hodinovém (!) mezičase mezi skupinami na hlavní scéně se představil Robbie Williams Revival a měl setsakramentské štěstí, že vedle zrovna nikdo nehrál. Frontman brněnského souboru se hodně snažil, ale ex-členovi Take That se nepřiblížil ani zpěvem ani tancem. Důvodů k zoufání však nebylo – nádherné počasí, s trochou fantazie absence front u stánků, dostatek místa k sezení na lavičkách i na zemi z této akce dělala požitek nejen pivařům, ale i festivalovým nadšencům, kteří se rozhodli navštívit jeden z prvních letošních open-airů. Skalním příznivcům hrála zápěstí všemi barvami. Na každý den byl totiž pásek jiný barvy. A těchto lidí nebylo málo. Takže mi to nedalo, abych si nepoložil otázku: Proč se vlastně nedal koupit jeden lístek na všechny dny (jako na normální festival)?

Závěr večera patřil Slovákům. Igor Timko nejdříve pozdravil neplatící diváky na kopečku za plotem a poté se svými bratry spustil salvu hitů od začátku až do konce. Přiznám se, že koncerty No Name zrovna nevyhledávám, ale před jejich vystoupením jsem musel uznale smeknout. Set čerpající už i ze šestého studiového alba prostě neměl chybu a kdo tam byl, musí se mnou souhlasit. Příjemné překvapení si schovala malá scéna, a to přesně v osm hodin, kdy se na pódiu objevil René Lacko alias chlapík, který se umístil v první desítce v napodobování Jimmy Hendrixe (soutěž v USA; bylo tam prý 100 účastníků).

Pak už jen zaskákat na klasicky výbornou ska partičku Polemic. Škoda jen, že začali s mírným zpožděním a přidávat už nebylo možné. Na hodinkách svítí přesně deset hodin, a to znamená jediné – začátek nočního klidu. Diváci prosí a prosí, avšak z pódia se rozletí již jen jediná věta moderátora: „Tak zase zítra!“

Text a foto: František Stupal