Jsem sama sobě nechápavou zpovědnicí. Ale je mi tak krásně! Ten praštěný kluk mi nějak vlezl do života, odkudsi se vynořil a teď zase po zásnubách utekl. Snad ho ten rok neuvidím, abych ho pak měla na očích, dokud nezemře.

(Doufám jen, že zesnu před ním, protože by mi žalem puklo srdce – jak se tak metaforicky říká.)

Zjistila jsem ke svému milému překvapení, že o nás psal do jakéhosi poťouchlého plátku, dělají ho prý Palackého studenti, seriál. Možná doufal, že také studuji, ale to není pravda.

(K úrovni toho tenkého plátku sýra jménem Helena v krabici: s výjimkou zcela unikátní poslední dvoustrany – k níž si vždy dávám kávu se třemi mléky – která chutná opravdu jako dobře uleželý hermadúr s olivami, jde o sýr spíše tavený, nemastný a neslaný.)

Ráda chodím ke kandelábru se zaschlou stopou krve a občas ji labužnicky políbím. Snad je to ten pravý. Kéž do něj také někdy naperu svoji hlavinku.

(Ten kluk má tu hlavu fakt nakřáplou. Mektá takové voloviny, až je roztomilý. Občas nechápe ani sám sebe.)

Dojalo mě, jak mě pronásledoval na Horním/Dolním náměstí – pořád si je pletu – a zkolaboval mi u nohou. Najala jsem si pak dva nosiče z řad kolemjdoucích, za hezký úsměv a flašku rumu mi ho odnesli na privát. Zrovna jsem měla už vystěhováno a neměla jsem nic jiného na obklad než své růžové kalhotky.

(Jen nevím, jestli mu opravdu voněly. Měla jsem je na sobě tři dny, jak to mám ráda. A u mě se už navíc zabydloval nový nájemník, fanatik do Chucka Norrise.)

Měla jsem ten byteček moc ráda. Jenže povolání luxusní prostitutky s sebou nese riziko, že se do vás nějaký klient zblázní a zvoní celou noc a vy se nevyspíte. Teď se už moc těším do rekvalifikačního kurzu. Budu docházet na čtyřobor kadeřnice-masérka-keramička-kuchařka. Náš trh práce je holt tvrdý.

(Byla jsem tak luxusní, že páni neměli na to mě zaplatit. Jedna minuta pohledu z očí do očí je stála všechny jejich úspory. Takže jsem stále panna a moc se těším do chomoutu.)

Jen mi vrtá hlavou – jako neodbytný nebozízek – jak se jmenuje? Nestihl mi to nikdy říci. Vlastně jsem od něho slova neuslyšela, protože na mě jenom okouzleně civěl. Což mi dělalo moc dobře.

(A přece moc dobře vím, že není němý. Jeho duše mluví a to mi stačí.)