dyž vyřknete jeho jméno, můžete očekávat dva druhy reakcí. Buďto stoprocentně kladné nebo stoprocentně záporné, něco mezi by totiž nedávalo smysl. V úterní večer olomouckou Patnáctku navštívili lidé, jejichž odpověď by zněla rozhodně kladně – a že jich nebylo málo.

Muž, jehož hlas se dá pochopit jen těžko, muž, který je považován za buřiče se svým názorem, který dává přímo a jasně najevo, muž, který nešetří nic a nikoho a muž, který má na své kytaře nálepku Litvinoff. Jeho jméno začíná být stále známější, avšak pro nezasvěcené prozradím, že se jedná o Xaviera Baumaxu. Osobně jsem se na koncert velmi těšila, protože jeho projev je vždy a nezpochybnitelně zážitkem na opravdu dlouhou dobu.

Po příchodu mě trochu zarazila přítomná poloprázdnota. Případný nezájem o jeho osobu, zvláště mezi studenty, mi nešel do hlavy, avšak neuběhla ani půlhodina a prostory už praskaly ve švech. Zpoždění asi deset minut absolutně nikomu nevadilo, mohli jste pozorovat spokojené tváře fanoušků plných očekávání, co se bude dít. Malé jeviště zatím osídlovaly dvě kytary a jeden africký buben. A je to tady, Xavi je tu, dav fanoušků hrne se do otevřeného sálu, který byl až doposud uzavřen.

Na úvodní potlesk si Xavi neodpustil poznámku: „Co tleskáte, dyť sem ještě nic nepředvedl.“ Všichni už ale věděli, že je na co se těšit, že nepřišli nadarmo. Atmosféru zcela naplněného sálu nemá cenu pokoušet popisovat, to se musí zažít. Koncert započal doposud neznámou písničkou. Takových se tu v průběhu objevilo celkem šest. Že bychom se mohli začít těšit na novou desku? Zahrál několik songů z každého svého vydaného alba – Fenkám, Burranisimo Forte a Retrofutro. Překvapivé bylo, že nejvíce žádané songy jako Pan farář či Lidé z malých publiku dopřány nebyly. Nic se ale neděje, kompenzováno to bylo dostatečně.

Xavier je muž mnoha talentů, které zde neváhal v dostatečné míře předvést. Dočkali jsme se kytarového jamu, recitace několika básní z dílny Em Rudenka, pořádného rappu, beat-boxu, zazněly i krásné vokály při tzv. kreslení hlasem a o vtípky, ať už na přítomné osoby, či na Jaroslava Moravce, jež má tatu, mamu z Olomouce, jsme taktéž ochuzeni nebyli. Doprovod k asi polovině písní představovaly rytmy velkého bonga, což dodávalo na švihu a kdo měl prostor, ten tančil, či se alespoň houpal do rytmu.

Koncert trvající dvě a třičtvrtě hodiny uběhl jak voda a musel skončit. Xavier zvládl zazpívat dvacet tři songů. Žádné technické dolaďování či přikrášlování, vše co z alb slyšíte, on opravdu umí zazpívat, neuvěřitelné. Koncert měl vše, co má správný koncert mít. Výbornou atmosféru, výborného umělce, pohodové publikum o dostatečném množství. Nechyběla ani interakce, která se s postupem času a se stále větším množstvím alkoholu v krvi zintenzivňovala, kdo to nezná. Dokonce nechyběl ani Xavierem tolik kritizovaný přídavek, publikum bylo až tak neodlomné. Tak jsme si na závěr zajamovali a hurá do postele. Stálo to za to, bylo to bájo, bylo to krásné a vonělo to. Kdo nepřišel, ten může jen litovat. Těšíme se na příště, Xavi.

Xavier Baumaxa, klub 15 minut 29. dubna 2008

Kateřina Šimková
Foto: Petr Bílek