a článek kolektivu z Katedry anglistiky a amerikanistiky z 27. čísla Žurnálu reagovala v následujícím vydání proděkanka pro studijní a sociální záležitosti Filozofické fakulty Univerzity Palackého Jaroslava Honová. Tuto reakci nyní Helena v krabici svým čtenářům pro úplnost kontextu přináší.

V 27. čísle Žurnálu UP je v oddíle „Diskuse, názory, ohlasy“ publikován článek „Přijímací řízení na FF a Scio“.. Reaguji na text nejen jako proděkanka spoluodpovědná za průběh přijímací řízení na FF, ale rovněž jako pedagožka, která se roky podílela na přípravě a organizaci přijímací zkoušky na jedné z kateder FF.

Byla jsem trochu na rozpacích, jaký způsob reakce na článek zvolit – zdali komentovat každou dílčí informaci (což by znamenalo reagovat skoro na každou větu), nebo se od textu odpoutat a pojmout svůj příspěvek jako další pohled na problematiku přijímacích zkoušek. Výsledkem je určitý kompromis, protože některé postoje autorek citovaného textu přejít bez komentáře nelze.

Pár slov úvodem, které čtenářům objasní, proč se FF rozhodla pro rozšíření spektra přijímacího řízení (dále jen PŘ) a přijímacích zkoušek (dále jen PZk), a také mou úlohu v celém procesu.

My, kteří jsme s organizací PZk bezprostředně spjati, si každoročně uvědomujeme nepoměr mezi časovou, organizační a psychickou náročností PZk a jejich konečným výsledkem (trápíme se už v etapě přípravy testů pochybnostmi, zdali náš postup je správný; tíží nás zodpovědnost za utajení testů; obáváme se chyb při opravách, na něž se nepřijde včas, těžko se smiřujeme s faktem, že právě na našem rozhodnutí závisí další osud mladého člověka; je známo, že učitelé jsou dotazováni svými známými na charakter zkušebních testů atd. atd.). Za druhé, s rostoucím právním vědomím se zvyšuje i počet případů, kdy se neúspěšní uchazeči (úspěšně) domáhají přijetí využitím dostupných právních prostředků s odvoláním na nedostatky přijímací zkoušky. V odvoláních je poukazováno na chyby v obsahu testů, formulacích otázek, objektivitě vyhodnocení, dále organizační nedostatky jako nevhodná místnost, pozdní příchod zkoušejících, nepřesné organizační pokyny apod., a podezření z korupčního jednání (k tomu se vyjádřím na jiném místě článku). Za třetí, nelze si nevšimnout toho, že na fakultu přichází jiná generace studentů, kteří nemají tolik „encyklopedických“ znalostí, ale vyznačují se dovedností tvořivěji přistupovat k řešení zadaných úkolů. Je tedy na čase reagovat na probíhající kurikulární reformu středního školství a u přijímacích zkoušek klást větší důraz na obecnější schopnosti a dovednosti, tj. na studijní předpoklady.. Za čtvrté, diskuse o nové podobě PŘ a PZk se odehrávaly v době, kdy se zdálo být definitivní rozhodnutí o státních maturitách v r. 2008 a fakulta byla postavena před otázku, co se staršími maturanty. Přijímací zkouška formou národní srovnávací zkoušky se nabízela jako vhodná, ne-li jediná cesta, jak vyrovnat šance všech uchazečů. Bezprostředním impulsem pro změnu PŘ a PZk bylo zahájení rekonstrukčních prací v hlavní budově FF na Křížkovského 10 začátkem zimního semestru r. 2006. Třebaže byl zpracován harmonogram stavebních prací, nebylo možné s absolutní jistotou vyloučit, že v květnu 2007 nedojde k nějaké neočekávané změně, posunu v termínech, k havarijní situaci apod. Vedení FF řešilo tyto zásadní otázky: Budou v termínu PZk k dispozici prostory s největší kapacitou míst? Jak omezit pohyb cizích osob ve stavebním prostoru či jak zajistit jejich bezpečnost? Bude fakulta schopna připravit důstojné prostředí k tak významné události, jakou PZk v životě uchazečů o studium beze sporu jsou? Je vhodným řešením hledání náhradních prostor? Nezvýší se riziko organizačních a jiných chyb? Vedení fakulty se rozhodlo nepodcenit žádné z uvedených rizik a volbou jiné podoby PZk ve spolupráci s katedrami raději předejít následkům, které by v případě např. úrazu uchazeče mohly být pro fakultu velké.
Jako proděkanka pro studijní a sociální záležitosti jsem zpracovala návrh nové podoby PŘ a PZk, v němž jsem odůvodnila, proč je změna potřebná (viz text výše), představila jsem projekt národních srovnávacích zkoušek (dále jen NSZ) a společnost Scio, shrnula fakta, co realizací návrhu může získat fakulta a co uchazeč (ve srovnání s dosavadní zvyklostí PZk), dále jakými způsoby lze na naší fakultě výsledků NSZ v PŘ využít, a samozřejmě jsem se zabývala cenovým dopadem nového pojetí PŘ na fakultu. Na základě mnoha diskusí nad tímto návrhem vedení fakulty ve spolupráci s katedrami v září 2006 rozhodlo o nové podobě PŘ a PZk na FF v r. 2007. Katedry volily mezi třemi cestami:

a) přijímat ke studiu na základě zkoušky, kterou zabezpečuje společnost Scio; katedry se dále mohly rozhodnout, zdali taková zkouška nahradí výsledek tradiční PZk úplně nebo zda k ní v dalším průběhu PŘ budou přihlížet; b) prominout PZk, a to bez doplňujících kritérií či s naplněním dalších kritérií; c) organizovat vlastní PZk.

Proč tak dlouhý úvod? Protože chci sdělit, že projekt nové podoby PŘ a PZk má širší souvislosti a hlavně že debata o nové podobě přijímacích zkoušek se nikdy nevedla v duchu a priori zpochybňovat „kvalifikovanost“ kateder při organizování vlastních přijímacích zkoušek. Zároveň je z úvodu zřejmé, že tradiční PZk mají svá úskalí (pro katedry samotné, pro uchazeče i pro fakultu jako celek), což si dle mého názoru některé katedry málo uvědomují. Nové pojetí PZk tak představuje alternativní cestu, jak se před výše uvedenými úskalími preventivně ochránit.

Vraťme se nyní k citovanému článku. Autorky v něm zpochybňují důvody, které vedly část kateder k tomu, aby svěřily PZk společnosti Scio. Je škoda, že jejich připomínky zaznívají až nyní, kdy už na průběhu přijímacího řízení nelze nic měnit, přestože diskuse začala již v září roku 2006, viz zápisy z porad vedení a z porad s vedoucími kateder.

Autorky v úvodu píší: „Materiál rozesílaný proděkankou pro studijní a sociální záležitosti FF UP zmiňuje, že Scio je schopno zabezpečit služby, které FF UP zabezpečit nemůže. Uvádí v následujícím pořadí konkrétně tyto:“ (konec citace). Pro čtenáře Žurnálu musím vysvětlit, jakýže to materiál rozesílám a komu. Autorky vycházejí z materiálu „Úhrada nákladů za přijímací zkoušky organizované na katedrách“, který byl určen pracovní komisi pro studijní záležitosti k jednání 18.4.2007. Tato komise vznikla se schválením vedení fakulty s cílem řešit koncepční či složitější otázky spojené s organizací studia na FF a připravovat podklady pro zásadní porady. Členkou komise je také spoluautorka textu v Žurnále UP doc. L. Veselovská, M.A., z Katedry anglistiky a amerikanistiky FF. Proto jsem jí – stejně jako ostatním členům pracovní komise - výše uvedený text osobně zaslala. To však nic nemění na skutečnosti, že rozhodnutí o nové formě PŘ není moje osobní iniciativa (či dokonce zájem, jak je v textu naznačováno), ale naopak je výsledkem kolektivního rozhodnutí. Obsahem citovaného materiálu nebylo propagovat služby společnosti Scio, ale vysvětlit, proč nelze vyhovět požadavku Katedry anglistiky a amerikanistiky FF UP uhradit na pokrytí nákladů spojených s vlastními přijímacími zkouškami za každého jejich uchazeče stejnou částku jako společnosti Scio. Bohužel, docentka Veselovská se z důvodu pobytu v zahraničí jednání pracovní skupiny nemohla zúčastnit. Škoda. Možná, že by na základě výsledku jednání byl její článek formulován jinak. Měla však možnost seznámit se s výsledkem jednání pracovní skupiny prostřednictvím Zápisu z porady vedení s vedoucími kateder ze dne 26. 4. 2007.

V dalších částech článku „Přijímací řízení na FF a Scio“ se autorky vyjadřují ke třem bodům z textu „Úhrada nákladů…“.

V prvním bodě autorky zpochybňují výhodu pro uchazeče konat PZk na více místech v ČR a Slovensku s poukazem na to, že se zkouška organizovaná Sciem nekoná „každý den a v každé české vísce“. Čtenáři nechť sami posoudí, zda možnost vybrat si z 20 míst v ČR a 3 míst na Slovensku je, nebo není pro uchazeče lepší, než „volba“ z místa jednoho. A že by snad v případě standardně organizované zkoušky vynucená návštěva Olomouce dokázala ovlivnit studenta ve volbě školy? Student při rozhodování, kde položit základy svého profesního života, zvažuje především kvalitu a prestiž školy, celkové náklady na studium atd. Od uchazeče se ve dni PZk očekává koncentrovaný intelektuální výkon, a ne návštěva Olomouce jako turistické destinace. Od toho je tady Den otevřených dveří, který umožňuje uchazeči kromě poznání samotné školy „nasát“ i atmosféru města. A proto fakulta Dni otevřených dveří věnuje takovou pozornost.

V bodě druhém autorky zpochybňují přínos Scia v tom, že „umožní uchazečům absolvovat tři pokusy o test a… započítávat nejlepší výsledek“... Poukazují na to, že opakováním testu získává uchazeč „značnou výhodu“... Smysl daného postupu je však v něčem jiném. Jak jsem koneckonců uvedla v materiálu „Úhrada nákladů za přijímací…“, fakulta se snaží eliminovat nepříznivé důsledky toho, že uchazeč má na PZk jen jediný pokus. Důvodem neúspěchu může být cokoliv (nemoc, stres, únava z dopravy, nevhodné prostředí zkoušky, souběh s jinou PZk, rodinné důvody apod.). Pokud neúspěšný uchazeč nemá už v daném roce možnost nápravy, fakulta se tak může s velkou pravděpodobností připravit o velmi kvalitní posluchače. Dalším nepříznivým důsledkem jediné možnosti je skutečnost, že nutí uchazeče „taktizovat“ při volbě školy, respektive oboru v tom smyslu, že uchazeč nevolí podle svého zájmu, ale podle pravděpodobnosti přijetí. Po roce či více pak takovíto studenti z fakulty odcházejí, neboť je studium neuspokojuje. Je evidentní, že zdroje na jejich studium byly vynaloženy neúčelně. Systém tří pokusů tento problém částečně odstraňuje.

Autorky interpretují možnost opakování zkoušky jako něco, co poskytuje uchazečům „nezaslouženou“ výhodu. A pročpak by na uchazeče o studium měly být kladeny jiné nároky než na studenty UP? Všichni známe Studijní a zkušební řád UP, kde se v článku 13 bodu 3 píše „Pokud student u zkoušky nevyhověl, má právo na konání první opravné zkoušky. Pokud student nevyhověl ani při první opravné zkoušce, má právo v rámci vypsaných termínů konat druhou opravnou zkoušku…“. A zkoušíme totéž. Uchazeč o studium nemá nárok na to „nemít svůj den“?

Ve stejném bodě se autorky vyjadřují k ekonomickým otázkám. V prvé řadě je musím vyvést z omylu. Uchazečům nehradí vůbec nic nejen univerzita, ale ani fakulta. Náklady na přijímací řízení si hradí uchazeč sám prostřednictvím administrativního poplatku, který jsme na FF UP s přechodem na formu elektronické přihlášky v roce 2007 sjednotili na výši 500 Kč za každou podanou přihlášku. Za tento poplatek očekává uchazeč kvalitní služby.

V případě, že se uchazeč hlásí na studijní obor, pro který je předepsána NSZ, FF hradí Sciu z administrativního poplatku každého uchazeče jeden pokus, další dva pokusy, pokud se uchazeč pro ně rozhodne (tj. nejsou pro uchazeče povinné), si hradí sám. Obavy autorek o znevýhodnění sociálně slabších studentů zní sice soucitně, ale nepostihují podstatu problému. Už jen samotná skutečnost, že „chudí“ uchazeči musí platit za každou podanou přihlášku 500 Kč, a nemohou si proto pojistit studium na vysoké škole podáním hned několik přihlášek - to není diskriminace? Je zřejmé, že tímto způsobem vést diskusi nelze. Počet využitých termínů nedělí uchazeče primárně na chudé a bohaté, ale na dobré a horší. Dobří uchazeči totiž žádné opravné pokusy potřebovat nebudou. Realita je taková, že ten, pro kterého je problém si v zájmu přijetí na VŠ doplatit v případě potřeby dva termíny za 730 Kč, při současném systému financování VŠ nikdy na vysoké škole studovat nebude. Zeptejte se studentů, kolik je měsíčně studium stojí (nákup literatury, ubytování, strava atd.). Tento stav se nám určitě nelíbí, ale není v našich silách sociální křivdy tohoto světa změnit.

Hledání souvislostí mezi znevýhodňováním sociálně slabých uchazečů a tvorbou zisku společnosti Scio ani nemá smysl komentovat. Pozastavím se pouze nad tvrzením, že „každých 700 uchazečů“ (proč zrovna 700?) … „a oba dodatečné termíny…představuje přes půl milionu již relativně snadného příjmu“. Je dobré si připomenout rozdíl mezi příjmem firmy a ziskem firmy. Poplatky za dodatečné termíny slouží mimo jiné i k úhradě nákladů spojených s organizací přijímacích zkoušek, které firmě logicky vznikají.. Tak jako my nejsme ochotni pracovat zadarmo, tak není ochotna poskytovat své služby zadarmo ani soukromá společnost.
Ve třetím bodě autorky uvádějí hned celou řadu obsahově nesouvisejících poznámek, připomínek a výhrad.

Nejprve zpochybňují názor, že testy Scio jsou lepší. Na úvod je třeba zdůraznit, že takovéto tvrzení nebylo nikdy vyřčeno. Proto musím kategoricky odmítnout konstatování, že „tento důvod je pro zaměstnance univerzity v podstatě urážlivý“. K problematice jsem se vyjádřila v „Zápise z porady vedení fakulty s vedoucími kateder“ ze dne 26. 4.2007, který je čtenářům opět k dispozici na webových stránkách FF UP. Připomenu jednu podstatnou část. KAA FF se vyjádřila k nízké kvalitě testu Scio pro angličtinu. Podle mého názoru problém kvality/nekvality testu spíše vyplývá z otázky, na jakých vstupních předpokladech testy budovat. Na profilu absolventa střední školy a jeho předpokládané jazykové kompetenci v cizím jazyce, nebo na naší představě jazykové kompetence studenta filologického oboru? Přístup Katedry germanistiky, která se rozhodla pro využití zkoušky němčiny přes Scio, a přístup KAA ukazuje, že pohled může být různý. Přístup druhý navíc skrývá nebezpečí v tom, že test může být posuzován nikoli jako hodnocení kvality uchazeče, ale svými vysoko nastavenými obsahovými požadavky jako „síto“ pro výběr limitovaného omezeného poštu uchazečů za každou cenu. Pro jistotu doplňuji, že takový postup v žádném případě nespojuji s Katedrou anglistiky a amerikanistiky FF; jen upozorňuji na to, že takto často veřejnost testy posuzuje.

Veškeré další komentáře o úrovni testů společnosti Scio jsem postoupila k posouzení přímo této společnosti a v tomto okamžiku a na tomto místě se k nim vyjadřovat nebudu.

Autorky se ptají, proč vedení FF považuje katedry za „plně kvalifikované“ při zajišťování PZk na magisterské studium, a proč tedy ne pro studium bakalářské. Opět zde musím připomenout, že debata o nové podobě přijímacích zkoušek se nikdy nevedla o „kvalifikovanosti“ kateder. Problém je v tom, že mezi přijímacími zkouškami na bakalářské a magisterské studium rozdíl existuje. Uchazeči o bakalářské studium jsou pro fakultu takříkajíc „velkou neznámou“. Proto musíme testovat spíše předpoklady ke studiu. Na magisterské studium se hlásí (zatím) především naši absolventi bakalářského studia. O jejich studijních předpokladech již nemůže být pochyb; proto přijímací zkouška může, ba přímo musí mít kvalitativně úplně jiný charakter, a proto je v tomto smyslu role kateder nezastupitelná. Nezanedbatelný rozdíl je i v počtu uchazečů o bakalářské a magisterské studium. Z těchto jednoduchých předpokladů vyplynul základní postoj vedení fakulty v návrhu nového modelu PZk už v r. 2006: novou podobu přijímacích zkoušek uplatnit výhradně pro studium bakalářské a využít jej hlavně u oborů s výrazným převisem zájmu o studium.

Autorky dále přirovnávají volbu společnosti Scio ke „kupování zajíce v pytli“. Proč se fakulta rozhodla pro společnost Scio? Za prvé, společnost připravuje NSZ již od r. 1996 a od roku 1996 je držitelem certifikátu ISO 9001:2001 pro Realizaci testování včetně přípravy testů a dalších evaluačních nástrojů, zpracování dat, vyhodnocení a analýzy výsledku testování. Za druhé, při rozhodování byly na základě osobních konzultací zohledněny pozitivní poznatky z těch vysokých škol, které se Sciem mají víceletou zkušenost, ale stejně tak se vzaly do úvahy i negativní zkušenosti např. z Filozofické fakulty Ostravské univerzity, která od spolupráce se Sciem upustila.

Konečně se dostáváme k tomu, co je zřejmě hlavním důvodem nespokojenosti autorek – a tou je odměna Katedře anglistiky a amerikanistiky FF za zpracování vlastních přijímacích testů. Poukazují na skutečnost, že fakulta je ochotna vydat „200 – 300 Kč“ (pro čtenáře znovu opakuji, že se jedná o 320 Kč), zatímco katedrám jsou určeny částky nižší. Vedení fakulty navrhlo odměnit některé činnosti, spjaté s vlastními přijímacími zkouškami, např. tvorbu testu, opravování, zkoušení, administraci a jiné náklady. Autorky polemizují s výší odměny za tvorbu testu – 2 000 Kč. Je to moc, či málo? Podle autorek málo, neboť se „stěží najde odborník, který je ochoten týdny se zabývat tvorbou testů za 2 000 Kč.… takže navrhovaná částka je vše, jen ne motivující“. Problém je ale v něčem jiném. Opravdu je úkolem pracovníků KAA trávit týdny času nad přípravou testů? Pracovníci kateder jsou zde přece od toho, aby svůj čas věnovali výuce a vědecké práci. Ale hlavně – Sciu platíme 320 Kč nejen za testy, ale za celý soubor služeb.. Může stejný soubor služeb poskytnout KAA? Vezměme jednu položku po druhé a čtenáři nechť posoudí sami. Je v silách KAA zajistit v průběhu semestru PZk ve třech termínech? Může KAA organizovat PZk ve stejném dni na mnoha různých místech Česka a Slovenska? Je si KAA jista, že ochrání fakultu před důsledky například nevyrovnané kvality testů? (Tady musím znovu uvést, že se neptám na obsah testů, ale na použití závazných postupů a zásad, které nevyrovnanosti např. variant testů A, B a C zabraňují). Má KAA vypracovány stejné mechanismy pro řešení jakýchkoliv výhrad k obsahu a průběhu PZk jako Scio? Poskytne KAA fakultě výsledek každého účastníka zkoušky jako přepočtený percentil? Předejde KAA zatěžování pracovníků vlastních a dalších na fakultě? Zbaví KAA fakultu povinnosti zveřejnit statistické údaje? Je si KAA jista, že při přecházení desítek uchazečů stavebním prostorem nedojde např. k úrazu? Uhradí KAA odpovídající část odpisů všech zařízení fakulty (budovy, místnosti atd.), které k uskutečnění PZk využívá?Budou pracovníci KAA v nezměněné míře plnit všechny své pedagogické a vědecké povinnosti (zkoušet, poskytovat konzultace, řešit výzkumné úkoly) po celou dobu přípravy a konání PZk?

A ještě poslední poznámka k nákladům. Ano, zvolená cesta bude pro fakultu možná dražší než vlastní přijímací zkoušky (započtení všech osobních nákladů spojených s PŘ realizovaném fakultou je totiž neobyčejně komplikované, a tak zatím definitivní výpočet nemáme). Platby společnosti Scio však navíc představují v jistém slova smyslu platbu pojištění proti různým nepředvídatelným rizikům, která nemusí, ale mohou nastat. Pokud k ničemu nedojde, může nás větší vynaložená částka mrzet. Ale kdo z nás s určitostí ví, co se stane? Není prevence nakonec levnější než náprava škod?

V tomto okamžiku končí část textu, kterou lze připustit jako „diskusi, názory či ohlasy“ k přijímacím zkouškám na FF UP. Závěr článku autorek tuto rubriku Žurnálu UP opouští.. Doc. L. Veselovská, M.A., Dr., Mgr. M. Martínková, Ph.D., a Mgr. M. Janebová, Ph.D., totiž píší o svém dojmu, že „někdo z nějakého důvodu preferuje Scio“ a vlastně konstatují, že se „někdo“ na naší fakultě přičinil o nelichotivé postavení Česka na žebříčku Trasparency International.

Snad opravdu obavy autorek vyplynuly z jejich nespokojenosti s testy Scio a s nízkou odměnou za organizaci vlastních přijímacích zkoušek. Na druhou stranu, jestliže se autorky rozhodly své podezření vyslovit veřejně v Žurnálu UP, musí mít nějaké indicie, že se někdo chová právě tímto způsobem. Podezření o korupčním jednání „někoho z nějakého důvodu“ nenapadá člověka jen tak. Obracím se na autorky s výzvou, aby co nejdříve standardními postupy pro tento případ uvedly, kdo je ten, který „z nějakého důvodu preferuje Scio“, a jak se toto společensky nepřípustné jednání projevuje. Jako členky akademické obce FF UP určitě cítí svou spoluzodpovědnost FF . Současně oznamuji, že podávám trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření z korupce ve věci Scio testů pro zachování dobrého jména FF UP v Olomouci.