Redakce HvK

ářky společnosti Scio vyšly naprázdno. Redakce Heleny v krabici odmítla zveřejnit reakci Scio na oba publicistické články mapující situaci kolem přijímacího řízení a této společnosti. To rozpoutalo e-mailovou přestřelku, ve které byla naše redakce obviněna z arogance a neznalosti. Manažer projektu HvK podle slov pana Kartouse postrádá základní znalosti pro vykonávání své práce. Jelikož se skutečně nevyznáme v oblasti práva, předali jsme vše právníkovi, který vypracoval analýzu celého případu. Jaké bylo naše zjištění, že ani pan Kartous není tak informovaný, jak se domnívá.

Předpoklady vzniku práva na odpověď dle § 10 zákona č. 46/2000 Sb.:

1. Ze žádosti o zveřejnění odpovědi musí být zřejmé, v čem se skutkové tvrzení, obsažené v uveřejněném sdělení, dotýká jména nebo dobré pověsti právnické osoby.

Takovouto informaci obsahuje pouze jeden email, v němž se pan Kartous dovolává zmíněné paralely mezi Orwellovým románem 1984 a aktivitami společnosti Scio. Z korespondence je možné nepřímo vystopovat též odkaz na jiné věty z předmětných článků.

Právo na odpověď obsažené v tiskovém zákoně je konkretizací práva na ochranu dobré pověsti dle čl. 10 Listiny základních práv a svobod a částečně tak omezuje svobodu projevu dle čl. 17 Listiny. Stejná základní lidská práva jsou obsažena též v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle judikatury Výboru ministrů Rady Evropy (např. rozsudek ve věci Lingens c/ Rakouská republika) je však nutné rozlišovat mezi skutkovým tvrzením a hodnotovými soudy. Zatímco skutková tvrzení jsou dokazatelná, proto musí být v souladu s objektivním stavem (zde opravdu dochází ke kolizi svobody projevu a ochrany dobré pověsti, která má přednost). Naproti tomu hodnotové soudy jsou kategorií zcela subjektivní a nesnesou žádné srovnání s objektivní realitou, jejich pravdivost je nedokazatelná (svoboda projevu je neomezená).

Společnost Scio, ačkoli ve své korespondenci hovoří o skutkových tvrzeních, napadá ve skutečnosti pouze hodnotové soudy. Jestliže tiskový zákon hovoří o skutkových tvrzeních, které se dotýkají jména nebo dobré pověsti právnické osoby, má pak na mysli právě a jenom skutková tvrzení. Společnost Scio neuvedla jediný případ, kdy by články obsahovaly nepravdivá nebo pravdu zkreslující skutková tvrzení, „stěžuje“ si pouze na celkové vyznění článku a případné paralely, které se v nich vyskytují (tedy hodnotové soudy). „Nářky“ společnosti Scio tak nespadají pod institut práva na odpověď dle § 10 tiskového zákona.

2. Obsahem žádosti musí být též návrh znění odpovědi

Odpověď se musí omezit pouze na doplnění nebo upřesnění neúplného či pravdu zkreslujícího skutkového tvrzení V návrhu odpovědi společnosti Scio však žádná doplňující či upřesňující skutková tvrzení nejsou, jedná se pouze o polemiku s vyzněním uveřejněných článků. Odpověď musí být rozsahem přiměřená těm částem článků, které jsou odpovědí dotčeny, což není v tomto případě dodrženo.

3. Žádost musí být písemně podána do 30 dnů od vydání periodika

Toto učiněno nebylo. Emaily, které byly redakci doručeny, se nedají považovat za žádost. Pokud jde o dodržení písemné formy, nelze nic namítat proti emailové komunikaci. Žádosti však neodpovídá obsah.

4. Poznámka na závěr: Jedná pan Karotus opravdu jménem a na účet společnosti Scio?

Především podnikatel v právních vztazích vystupuje svým jménem. Firmou společnosti Scio je www.scio.cz, s.r.o. Takováto firma se v žádném z emailů nevyskytuje. Dále za společnost s ručením omezeným jedná dle § 13 obchodního zákoníku její statutární orgán (jednatel), dle výpisu z obchodního rejstříku tedy pan Ondřej Šteffl. Jiná osoba může za společnost jednat pouze tehdy, jestliže je takovýto úkon obvykle spojen s činností dané osoby. Těžko říci, jakou pracovní pozici zastává pan Kartous, čímž nelze posoudit, zda je vůbec oprávněn uplatnit u vydavatele periodika právo na odpověď. Vydavatel není v žádném případě povinen toto zkoumat a může vyzvat pana Kartouse, aby předložil potvrzení o oprávnění vystupovat jménem společnosti. Právo na dobrou pověst je úzce spojeno se samotnou podstatou společnosti a jako takové si lze těžko představit, že by jeho ochrana byla součástí úkolů zaměstnance. Domnívám se, že je nezbytné, aby dané právo uplatnil přímo jednatel společnosti a zcela jednoznačně označil firmu společnosti, aby bylo zřejmé, že jedná jejím jménem a na její účet.

Ze všech výše uvedených důvodů (zejména pod bodem 1) se domnívám, že vydavatel není povinen uveřejnit žádnou reakci společnosti Scio. Může tak však učinit z dobré vůle (ex gratia).